Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

Jedna moje tezkotonazni kamaradka na synka upadla a zlomila mu nohu.

Tak jo, taky se přidám - bylo toho spousta, ale tohle bylo nejpříšernější - stavěli jsme barák, byli na kontrole, obhlíželi výsledek a asi roční syn najednou začal říkat "HAM, MNAM" a v ruce měl láhev od montážní pěny (takové to, co se stříká třeba mezi okna a děsně to nabobtná a izoluje).
Okamžitě pohotovost, tam volali na toxikologickou linku - toxické to prý není, ale mohlo by mu to expandovat v žaludku.
Dva dny na pozorování v nemocnici, naštěstí to asi neolízl, jen se chystal.

Pak s tímto synem strašná spousta úrazů, šití - zajímalo by mě, jestli jsme v nějaké evidenci sociálky, protože toho bylo moc a lecky taky kuriozní.

A úsměvná matka roku - byla tropická horka, sbalila jsem syna na tábor a po dvou dnech teploty spadly asi na 14 stupňů a pršelo. On tam byl bez mikiny, bez bundy, bez pláštěnky v sandálech Chtěla jsem mu věci dovézt, ale na SMS odpovídal, že je to v pohodě. Přežil bez zdravotních následků

Do pěti let měl syn třikrát šitou hlavu... vždycky situace, kdy u něj stál alespoň jeden z rodičů - poprvé v jedenácti měsících na prolejzačce - jak si rozsekl čelo, dodnes nechápeme - vypadal jak s průstřelem hlavy. Naposledy v pěti letech, když frajersky vylezl na šutr, dal si ruce do kapes a pak ztratil rovnováhu a padnul dolů, obočím na další šutr.
Kamarádka zase spálila cca tříměsíční mimino žehličkou... měla mimino na zemi, žehlila na zemi a mimino se rozhodlo zrovna v tom okamžiku naučit přetáčet - a přetočilo se na žehličku...
Dcera mi hodila salto z nákupního vozíku - byla děsně hubená, takže měla těžkou hlavu a ta jí převážila - dopadla na zadek (fakt tedy salto). Podruhé zopakovala pro velký úspěch v ZOO (jak byla hubená, tak se i vysmekla z těch popruhů v kočárku), takže na nás lidi koukali jak na totální dementy, co si nejsou schopní pohlídat dítě v kočáru.

A neboj, bude hůř... někdy ve čtvrtý třídě jsme dceři vynadali do simulantů, pořád chodila, že jí bolí hlava a že nechce do školy... vždycky jsem jí nechala doma, ale nikdy se z toho nic nevyklubalo - ani teploty, ani rýma, ani vyrážky - spíš jí bylo ještě hůř. Takhle se to táhlo asi tři měsíce, kdy do školy střídavě chodil a nechodila, až přišla jednoho dne, že jí učitelka přesadila do třetí lavice a že z té třetí lavice nevidí na tabuli... Od té doby má brýle - a my si připadáme jako totální trotli, že nás to nenapadlo.

Jo a ještě jedna historka - taky s dcerou - ošklivý pád z koně, v nemocnici tisíce rentgenů, našli zlomenou klíční kost a nos - a pak mi doktor říká "ona měla někdy zlomenou pánev?" tak říkám že ne a on mi ukazuje zhojenou zlomeninu pánevní kosti... napadlo mě, že rok před tím hodila šílenou držku na lyžích na led (takový přemet, dopadla na zadek) a že si pak stěžovala, že jí bolí záda....

Jak mi děti propadávaly na hřišti mezi rukama, když jsem se jim pokoušela dávat záchranu už jsem psala... Z hřiště mám další dobrou historku, pověsila jsem dvouleťáka na takovou tu lanovku a pořádně odstrčila, aby to jelo. Bohužel to jelo až moc, na konci prudce zarazilo, on se neudržel a už letěl. To že přeletěl celou tu výstupní plošinu i se schodama a přistál v trávě bylo spíš štěstí, kromě šoku se mu nic nestalo.

Poslední zásek mám docela nedávno, vyráběli jsme takovou tu lihovou raketku z petflašky, furt to nechtělo chytnout, tak jsem odšroubovala víčko a on k tomu strčil obě ruce a sirku.¨
Popálenina to byla pořádná, nakonec jsme skončili na pohotovosti. Proběhlo to tak rychle, že jsem mu v tom nedokázala zabránit, ale vlastně měl štěstí, nemá tam ani jizvu. Když si představím, že by tam v kritickém okamžiku strčil hlavu

v Olomuci je hrobeček 2 malých bráchů - jejich maminka vyvařovalo prádlo v obrovském hrnci na kamnech,jeden tam nějak přepadl a druhý mu chtěl pomoci ven a spadl tam taky.