Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

Rose, tak tomu rozumím, také jsem individualista a maloměstský kolektiv by mě mohl vyděsit.
Ve větším městě je člověk svobodný.

jo, proto mi nikdy nevadily pražské hřiště - nezávazně prohozených pár vět, žádný výslech, nikoho jsme nezajímali nad rámec toho, co děti dělají, jak rostou nebo kde jsme koupili mikinu
v našem městečku, kde se všichni znají, se ale samotářství nenosí když jsme přišli na hřiště, nebyl to nezávazný pokec, ale přímo výslech a čím víc jsem se tomu vyhýbala, tím jsme byli zajímavější... (jako chápu, poznej svého souseda, ale prostě jsou lidi, co se poznávat nechtějí)

já jsem teda "netýkavka" a z "přátelení" jsem měla hrůzu (rozuměj iracionální strach, že se mi bude vnucovat někdo, kdo nebude až zas tak moje krevní skupina, a bude se chtít navštěvovat a tak), ale nakonec to nebylo tak hrozný, a prohodit pár nezávazných slov bylo naopak velmi osvěžující, a nikdo se nikam necpal.

pro děti jsem byla (a jsem) ochotná udělat hodně, ale mateřská centra, místní hřiště a pískoviště ne... nesnášela jsem potřebu ostatních matek se přátelit... já klidně i ty bábovky plácala, houpala, pletla věnečky, kopala do míče, ale ne doma, kde nás oslovovaly ostatní matky a nehodlaly se smířit s tím, že já si s nimi nepokecám... takže my jsme objížděli vzdálenější, ideálně pražská, anonymní hřiště, doma jsme chodili k lesu, na hřbitov nebo do polí...

"je smesne kratka a clovek aspon zazije neco jineho nez sedet v kanclu nebo delat u pasu"

Ano, přesně tak to vidím.
Směšně krátká epizoda v životě, kdy se po cloveku chce potlačit vlastní ego a vnímat trochu jinak.