Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

kudlo, souhlasím s tím, že je dnes víc prostoru pro výchovu individualit, ale v domácí škole, v nějakých soukromých školkách a školách upravených pro to, ve státních, kde jsou šílená čísla v počtu dětí na jednoho učitele asi na to prostor moc není, vždycky jsou ty děti cpány do nějakého průměru a nějakým průmerem porovnávány, to v dětství neuneseš, chceš být stejná a nevybočovat, to přijde až s dospíváním a dospělostí, že chceš být originální a svá, ale taky ne u všech lidí

Libiku,

nejsem 7mi, ale já konkrétně jsem měla problémy, protože jsem byla zvyklá na interakci s dospělými, kteří se vůči dítěti chovají určitým způsobem (jsou ohleduplní a spíš Tě chráněj a moc Tě "nešiděj", jde s nima jednat na rovinu, nejsi pro ně konkurence), a najednou se dostaneš mezi smečku, která Tě vůbec nešetří, naopak, a pokud se chováš "divně" (protože ty nový pravidla ještě nemáš v krvi a i když jsi vcelku bystrá, tak to chvíli trvá, než se to naučíš), tak ti to dají sežrat se vší parádou.

Což v kombinaci s ignorantským kantorem (který by Ti i jim měl trošku pomoct a nasměrovat vás, i ty děcka se vyvíjej a nejsou si vědomy některejch hranic, a to platí i pro mě, i pro ty druhý) je v pěti, šesti letech fakt výživná chuťovka.

Já si myslím, že z introvertního přemýšlivého děťátka školka draka neudělá a že je to v pořádku. Naopak, že větší sebevědomí získá doma, když ho rodiče akceptujou takové jaké je.

Taky jsem byla trochu mimoň ve škole, byla jsem srpnová a do školky jsem nechodila, takže jsem nebyla ani trochu dravá.Nicméně jsem vyrůstala ve věžáku, kde byla banda dětí a mezi dětma jsem byla denně. Tehdy jsme šli každý den ven a vraceli se na večeři.
U dcery jsem, bohužel, té masírce "potřebuje kolektiv nejlépe od tří let" podlehla. Kromě toho, že školku nesnášela a chtěla být doma se mnou a mladším bráchou, jsem si na sebe upletla bič, protože jsem denně ráno vstávala, ráno soukala dvě zpruzelé děti do kombinéz, vezla je 10 km tam, pak zpět a po obědě zase pro dceru.

Moje starší dcera nemá moc velké sebevědomí, pořád si připadá odstrčená. Nehty okousané, pořád na něco naštvaná. Je to i tím, že má nemocného bráchu a malou ségru, ale vím, že tohle začalo už tehdy. Záviděla bráchovi, že nikam nemusí. A dodnes, když vidí malou ségru, že ani ve 4 do školky nemusí, když nechce, tak na ní štěká, jak je to nespravedlivý, že ona chodit musela.

Dneska bych jí nechala klidně doma s mladším sourozencem nechala třeba do pěti, váleli bychom se v posteli, koukali na pohádky a na zahradě stavěli třeba iglú.

Když to jinak nejde, proč ne, ale rozhodně to nepovažuji za extra nutné dávat tříleťáka do školky.

ale já jsem ta matka co seděla v nákupním centru u kafe a moje dítě si hrálo s dětmi v míčkovém bazénu nebo dětském koutku a já jsem si u toho četla knížku, protože když jsem byla doma a viděla jsem ty kupy prádla, prachu a dalších povinností, tak jsem se k té knížce nedostala - celé jaro a léto jsem chodili tam, kde byl dětský koutek venku, co já jsem se tam napila ledových čajů a mátových nápojů, jeden čas jsem dokonce navrhovala, aby manžel posílal svoji výplatu přímo do té kavárny, že si odečtou útratu za měsíc a zbytek pošlou na náš účet, když náhodou něco zbyde