Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

Buchli, taky mi to prijde na hlavu, v nekterych pripadech, ty krouzky a auta

treba v nasem sportovnim oddile vozi ted v zime vsichni rodice deti autem tam i zpet (nekteri rodice sedi pred budovou dve hodiny v aute a ctou si nebo tam koukaji na televizi)....my dite vozit nemuzeme, dite tam chodi samo, pak ma jit za tmy zpet, taky by chtelo jet domu autem, kdyz autem jezdi vsichni, jsou kolem toho porad nejaky dohady, podle mne staci, aby je tam rodic vyzvedl pesky a domu jeli tramvaji...

Lído, zatím jim ze dne na den nevařím, takže zatím superman být nemusím. Nicméně na samostatné vaření omáček a řekněme složitějších věcí... to není ani u té starší a osmi či devítiletá je na to ještě malá - mám vyšší kuchyňskou linku... Zapojuji je, kam se dá, ale moc nevěřím tomu, že by vařily uprostřed týdne celá jídla

zerat , máš obě děti dost staré na to, aby si stouply holčiny doma ke sporáku a když přijdou ze školy uvařily pro všechny večeři, když nechtějí chodit na oběd.

BYch doma jen udržovala plnou lednici, aby bylo z čeho vařit.

nebo se můžete ve vaření střídat(jeden den uvaříš ty, další den oni dvě a jeden den manžel, zbylý den, kdo má nejvíc času), to jsem měla roky, než mi děti začaly jezdit pozdě ze školy...mají 3 odpoledka.....nebo taky 4x za týden do 16hodin.

opravdu nevidím důvod, proč by jsi se měla honit ty.

Liško, nevím, jestli jsi byla mezi mateřskými v práci, to pak hodně napoví. V době, kdy jsem já byla na md jsem měla stejné pocity. Samota, stereotyp. Chyběli mi lidi, práce a tak dál. A to jsem spíš samotářský typ. Tehdy jsem si nevážila toho pohodlí co jsem měla. Ano, to pohodlí myslím naprosto vážně. Protože ve chvíli, kdy syn nastoupil do školy a já jsem začala pracovat na plný úvazek, to začal teprve kolotoč. Práce, po práci domu, honem nachystat nějaké jídlo, průběžně nutit kluka do učení...
A s postupujícím věkem je to čím dál náročnější. Svému velkému koníčku se věnuje čím dál víc, takže to znamená po práci 3x týdně odvoz na tréniky, do toho je už v šesté třídě, ale stále není ochoten přijmout fakt, že se aspoň občas musí učit, takže ho musím honit do učení a dohlížet na něj, jinak na to hodí bobek. Co se domácnosti týče, v týdnu absolutně nemám šanci cokoli udělat.
Dneska když vzpomínám, jak jsem se měla na rd, musím téměř potlačit slzu. Ano, mimino a později batole bylo občas na zabití, ale jinak si musím přiznat, že nikdy předtím ani potom jsem neměla tolik času na sebe jako právě md. Vstala jsem, když vstalo mimino, uklhonila nějaký oběd, pak dala mimino spát, uvařila si kafčo, něco přečetla, popř. v horším případě něco uklidila, odpoledne šla s malým ven. Později jsem začala studovat, protože mi samotné začalo vadit, že se příliš flákám a že vlastně nic moc neumím. Zlatý časy oproti tomu, jak se otáčím dneska!

Ve svém případě bych to nenazvala rodičovskou, ale syn byl se mnou doma 8 let a 3 měsíce. Nechodil do školky, ani do školy. Ráda na ty časy vzpomínám.