Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Máme něco podobnýho, soucítím
Ale vážně se to s věkem lepší.

Hodně se nám osvědčilo pěstovat cíleně něco, co mu jde a co má rád, aby kromě toho, že si na něj všichni stěžujou, byl vystavenej taky úspěchu a přijetí. Hledat příležitosti, kde může uplatnit svoje dobrý stránky, a oceňovat ho za to.

On to má těžký i sám se sebou, nejenom my s ním.

Ne že bysme byli nějaký vyklidněný superrodiče, občas řvu, až se hory zelenají.

Moc děkuji

co zkusit pozitivní výchovu - jako u psa? Za vše co udělá dobře - pochválit. Pokud je tak velký negativista, tak se zpočátku moc neuchválíš. A pak už bude i občasná pochvala stačit - jako motivace.

Spirálo, reakce na sourozence? Řekla bych v rámci možností se věnovat. Láska a zase láska. A hranice. "Až si to promyslíš, přijď a řekni." Jinak dle situace. Asi bych moc nevysvětlovala, dala bych na výběr, sdělila co a jak a nechala věci na něm. Když to jde, respektovat. Když ne, holt bude řvát.
Tohle bylo před Vánocemi u mě ve třídě. Byla to absolutní zoufalost. Dny plné scén, řevu, ne ne nebudu, nechci, ne NEEE! A hysteráky. Nedalo se z toho vycouvat, nebylo jak tomu zamezit. Nakonec jsme zjistili, že v posledních několika měsících neměli rodiče na děti čas.....z objektivního důvodu, prostě to nešlo. Během týdne bylo líp. Ale my jsme s kolegyní už myslely, že nám fakt přeskočí. Třeba to bude něco podobného.