Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

"pro mě byl tenhle porod úžasný zážitek a takové "vyléčení" z těch dvou předchozích..."

Spirálo, to je skvělé, vzpomínám si, jak ses ho bála, a mně přišlo úplně zbytečné ti vysvětlovat, jak krásný porod může být. To se nedá vysvětlit, to se musí zažít

Withep, do těch tří let měl hodně náročné období vzdoru, začalo asi v jeho 1,5 roce a byl to mazec, scény, řev a válení po zemi na denním pořádku. Pak se to trochu zlepšilo, o něco, ale stejně se ho ta vzpurnost a vzdorovitost drží doteď.

Lenko, já se naopak utěšuju tím, že u těhlech jedinců ten přechod do puberty není tak dramatický, jako když začne najednou vyvádět do té doby hodné dítě

Ehm, naše dítě žije ve stabilním prostředí a je takové od chvíle, co zvládlo komunikaci na takové úrovni, aby se mohlo dohadovat.

Hele, včera jsem chtěla založit stejné téma... Uklidňuje mě, že je to zjevně normální.

U nás se vyplácí nedávat žádné povinnosti, pak je klid. Jakákoli povinnost je důvodem pro odpor, zabejčení se, ječení a řvaní. Takže jediné povinnosti, které jsou, jsou ráno odejít do školky, cvičit logopedii a grafomotoriku (jeden den jedno, druhý den druhé). Myslím tím pro něj nepříjemné povinnosti (další - jako čištění zubů a tak dělá automatika, nehádá se o to).
Ráno jsem dlouhodobě řešila pozdním vstáváním s minimem úkonů, abych ten případný řev poslouchala co nejkratší dobu. Vytáhnout z postele, vyčůrat, vyčistit zuby, obléct (já ho obleču), strčit do auta. Jí ve školce svačinku. Teď je to už trochu lepší, rád dobrovolně vstane dřív, aby si mohl pustit v telce pohádku (nevýchovné, ale jak účinné).
O max. 5ti minutovém cvičení logopedie a grafomotoriky svádíme boj často (byť naštěstí ne vždy) - buď řeším odebráním aktuální aktivity, podmíněním splnění povinnosti společnou hru (tj. ano, zahraju si s tebou hokej, ale až řekneš ty dvě básničky) nebo v nejhorším, jako včera, odebráním vánočního dárku s pohrůžkou jeho vyhození (ano, nepochybně to není podle RaR). Předtím pochopitelně je půlhodinová diskuse, že on nebude, příp. se tváří, že mě ignoruje a zpívá si třeba hihihi-hahaha.

Denně se hádáme o kraviny. NEjčastější začátek věty mého dítěte je momentálně alealealeale

O utření nosu bych s ním nediskutovala, buď by mi to nevadilo tolik nebo bych mu ho prostě utřela. (u nás bitva spíš někdy o umytí rukou..., tj. popadnu dítě, strčím mu ruce pod vodu).
Na diskuse o tom, kdo mu vyndá z lednice pribiňáka, holt po dvojím vysvětlení přestávám reagovat, nedojde-li si tam sám, tak ať nejí. (Jsem-li zrovna u lednice, pochopitelně mu ho vyndám, jde o situace, kdy jsme oba v obýváku, on řekne, že má hlad, dal by si pribiňák a ať mu ho jdu vyndat z ledničky).

Je to hrozné období, snad to přejde. Nebo aspoň dítě vyroste natolik, že se o něj nebudu muset tolik starat a nechám ho volně osudu...