| Monty | 129940 |
|
|
15.10.2020 8:14:47
Stará huso,
tak já byla vychovaná v rodině, kde bylo normální pomáhat, pokud byl někdo v nouzi, a fakt bylo jedno, kdo to je. Můj děda byl v tomhle směru velmi angažovanej, kdysi dělal i nějakého předsedu místního národního výboru a z dětství si pamatuju, že u nás každou chvíli někdo zvonil a chtěl pomoc. Utkvělo mi třeba, jak děda lezl po římse k sousedce do bytu, protože si zabouchla klíče a měla na sporáku hrnec. Na to, jestli někdo je nebo není rodina jsme nehráli. A odjakživa mi přišlo normální klidně se i "rozejít" s rodinou, pokud třeba nesdílí stejný hodnoty, ta "krev" u nás nikdy nebyla pokládaná za něco "víc". |
| wer | 81075 |
|
|
15.10.2020 7:09:12
Se sestrou 1 a 7
S bratrem 5 Klidně bych brala víc sourozenců. Dobré vztahy máme i se sestřenicemi a bratranci. Bratr se nestýká ani se sestrou ani s rodiči. |
| Ropucha + 2 | 120300 |
|
|
15.10.2020 1:50:11
Huso, rozumím.
Ale jakkoliv jsem také dost samotářský člověk, rodina samých jedináčků mě trochu děsí. Také znám takové, i mám v širším příbuzenstvu, ale přijde mi to takové smutné, chudé a "neútulné". Ale věřím, že někdo to tak vůbec cítit nemusí. |
| Stará husa | 154854 |
|
15.10.2020 0:58:49
Já blízkou rodinu kromě děti už žádnou nemám
Jsem jedináček i moji rodiče byli jedináčci. Hodně jsme se stýkali s maminčiny mi bratránka a sestřenicemi a jejich potomky, trávila jsem u nich celé prázdniny. Až ta nejstarší generace zemřela a nejmladší dospělá, už se vztahy hodně rozvolnily. Ale nic jsme si neudělali, máme se rádi, jen jsme se odcizili. Takže věřím, že kdyby bratránek nebo sestřenka ( u 5. kolene) něco potřebovali a bylo to v mých možnostech, udělala bych to pro ně.0 |
| Ropucha + 2 | 120300 |
|
|
15.10.2020 0:49:10
Huso, hm, tak s těmi vzdálenějšími příbuznými už to mám komplikovanější, tam jsou už i lidé, s nimiž vztahy vyhasly nebo nejsou udržovány z konkrétních důvodů.
|
| Stará husa | 154854 |
|
15.10.2020 0:45:48
Ropucho, taky cítím ta krevní pouta s příbuznými. Mám teda už jen hodně vzdálené a moc se nestykame, ale cítím tam blízkost společných předků, které jsem osobně znala a měla ráda. Je to jiný cit než ke kamarádce, se kterou jsem si blízká a udělala bych pro ni téměř vše. Ale to pouto krve je něco jiného, to prostě nejde nijak okecat, to cítím velmi silně. Taky bych pomohla i vzdálenému bratranci, kterého jsem třeba 20 let neviděla. Zdálo by se mi to správné, protože prostě rodina.
|
| Ropucha + 2 | 120300 |
|
|
15.10.2020 0:42:38
Mně se děti přihodily věkově převelice blízko, pro mě jako matku až příliš, ale pro jejich vztah to je myslím výhoda.
Vždycky byli skoro jako dvojčata, ve stejné fázi, dnes mají řadu společných kamarádů i zájmů. Rivalita mezi nimi také byla, v mladším školním věku se hádali a prali v jednom kuse, ale teď na prahu dospělosti vypadá vztah dobře a překvapilo by mě, kdyby se někdy vzdálili a odcizili. |
| monam | 158013 |
|
15.10.2020 0:39:46
Huso, ono to určitě nejde nařídit. Vlastně když nad tím přemýšlím, tak každý, koho znám lépe (kamarádky apod) má se svými sourozenci do určité míry konkurenční vztah. Výjimkou jsou větší věkové rozdíly, tam se buď milují nebo jsou si vcelku lhostejní. Pro mě je to teď důležité téma, protože jako jedináček to vůbec neznám a mám čtyři děti a chci, aby spolu v dospělosti vycházely více než dobře. Je to taková alchymie nejen proto, že jsem jedináček, ale i proto, že to někdy prostě nevyjde a sourozenci si blízcí nejsou ani v rodinách, které je v tomto ohledu vychovávaly se stejnými úmysly jako se o to snažím já u svých dětí. Aktuálně u nás vychízí nejstarší dcera nejlépe s nejmladším bratrem, pak s mladším bratrem a vysloveně konfliktní vztah má se sestrou (o 4 roky mladší). Tahle sestra je vůbec ve špatné pozici, protože ta má konfliktní vztah úplně se všemi (poslední tři děti si jsou věkově hodně blízko).
|
| Stará husa | 154854 |
|
15.10.2020 0:33:35
Já jsem schválně měla 2 děti ( víc bych nezvládla), a blízko u sebe, aby si spolu mohli hrát. Jako děti si hráli, v pubertě se začali nesnášet, pak dcera odešla na intr a od té doby se hodně odcizili. Teď se vídají jen u mě na obědech a různých oslavách, popovídají si, ale každý je jiný, má jiné zájmy, jiné názory
, Jinou povahu. Nehádají se, ale nijak zvlášť po dobu netouží. Dcera si spíš zavolá s bráchovi slečnou, než s bráchou. |
| monam | 158013 |
|
15.10.2020 0:28:21
Monty, ale vždycky se na to myslím trochu hraje. Já tedy odstřihla část rodiny, úmyslně, protože už jsem jich měla dost. Ale rodiče neodstřihneš, protože to jsou rodiče, jsou vlastně ti jediní, které máš. Můžeš jim vytýkat co chceš, ale jsou ti blízko. Kamarádky a partneři mohou tvým životem procházet, příbuzní v něm zůstávají. Nemohou procházet.
|
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.