Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

"Moje sestra je báječná, ale já prostě nejsem ani šipkař, ani dobrovolný hasič, ani neujedu na kole 100 km denně, už dávno neumím žít na vsi a nerozumím jejímu humoru (ani ona mému)"

Libiku,
moje nejlepší kamarádka je pořádkumilovná osoba, ráda peče, má ráda malé děti, čte romantickou literaturu, žije na vsi a často nerozumí mému humoru. A je to víc člen rodiny než moje sestra, resp. ten vztah je úplně jiný než se sestrou, se kterou se sice taky nemlátíme navzájem klacky a při občasných setkáních se třeba i zasmějeme, nicméně moje sestra je neurotická osoba se sklony k hysterii a to já prostě blbě dávám. Navíc to pokračuje v další generaci, syn se zase kamarádí s jejím prostředním synem (jsou stejně staří), jsou v podstatě taky jak dva bratři.

Šipky, hasičství a jízda na kole, to jsou jen takové pičičandy okolo, podle mě je podstatný, aby si lidi sedli jako lidi. V nějaký zásadní "lidský složce". A tam je fakt úplně jedno, co je nebo není "krev", nebo ještě jinak, ta "krev" je právě ta složka, kdy to do sebe zapadne. No a když to není, tak to nevytvoříš.
Na vztahy ze slušnosti nejsem moc stavěná, snažím se jim vyhýbat, asi jak se to u nás v rodině nepěstovalo, nenaučila jsem se to brát jako "normální".

Moni “ sestre by som bez zavahania darovala organ. .... U kamaratiek (rozhodne nie znamych, mam 2),ktore su mi blizsie ako sestra by som vahala. Takze u mna fakt krv nie je voda.“

To je přesné. Mám to podobně.

"...s kamarádkou se dokážu "rozejít" a smířit se s tím, se sestrou budu pořád usilovat o nápravu vztahu...
kamarádce bych své děti "neodkázala" s klidným srdcem, sestře (mladší) ano...
obecně sestrám "odpustím" (toleruju) mnohem víc než kamarádkám"

Rose,
pro mě nepochopitelný. Mám na všechny stejný metr. Naopak kamarád je pro mě i "víc" než sourozenec, protože kamaráda jsem si vybrala dobrovolně, sourozenec mi byl "přidělen".

obávám se, že své vztahy se sestrama nedokážu úplně zařadit, každá jsme hodně jiná a naše povahy se hodně promítají i do vztahů...
se starší sestrou je to komplikované a pořád trochu ve vývoji - hodně se nechává ovlivňovat svými partnery, takže záleží na tom, s kým je, aktuálně se po citelném ochlazení pozvolna po krůčcích vracíme k pevnějšímu poutu, ale vídáme se málo a tak trochu obě našlapujeme... jako děti jsme měly hodně pevný vztah, bez ohledu na různé půtky a rvačky, jako dospělé jsme si byly hodně blízké až do chvíle, než mezi nás vstoupil její současný partner... takže ve výsledku 1,2,3 (ale vyhledáváme se i když málo), 5,6 (lepší vztah chceme asi obě), 9 (ale spíš v rané dospělosti)
no a mladší sestra je prostě "moje malá" - mám k ní lehce ochranitelský vztah a ona pořád bojuje za to dokázat, že už je velká s ní máme jinak vztahy nekomplikované, je to čistá sesterská láska, kdy si navzájem umíme říct i hnusné věci ve vší lásce (ani jedna z nás není totiž vztahovačná nebo urážlivá) tam by to teda asi bylo 1, 7... s ní třeba máme i vyřčenou dohodu, že kdyby bylo třeba, postará se o mé děti...

sestry mezi sebou mají vztah ještě jiný, je mezi nimi 10 let a je to znát, vždycky jsem byla mezi nimi prostředníkem a to teď trochu chybí...
na druhou stranu se akorát chystáme na společný holčičí víkend, všechny se strašně těšíme, tak snad nám to vyjde

Za mě něco mezi 2 a 3, a pak 9.

2. Mám ho ráda, ale mám bližší kamarády.
3. Máme neutrální vztah - respektujeme se, ale nevyhledáváme se.

9. V dětství jsme měli lepší vztah než teď.

Mám mladšího bratra, o dva roky. V dětství jsme si to užili, prali se, hádali se a spoustu času si i hráli a ráda na to vzpomínám. V pubertě jsme se odcizili, každý jiné kamarády a jiné aktivity a pak odchod na VŠ a už jsme se nedali dohromady. Vídáme se u mámy, povykládáme si, v lecčems si rozumíme, mám ho ráda, ale prostě jsme daleko a zvykli jsme si bez sebe.