Diskuze : Zdraví : Štítná žláza a její nemoci

Pavlo,
z vlastní zkušenosti vím, že často je k tomu, aby se autoimunitní onemocnění spustilo, potřeba podstatný spouštěč.
Pokud organismus zaútočí proti sobě samému, je to z důvodů, že nerozpozná vlastní buňky od cizích, ničí sám sebe.
Navíc je to u vás podpořeno geneticky...
Já jsem se dokázala autoimunitního onemocnění zbavit beze zbytku, je to už pár let.

Určitě bych v mysli projela všechno, co se za poslední dobu u vás a v životě dítěte událo a jak je na tom dítě psychicky, co má zvládnout, co zvládá, jak je na tom třeba s vlastní potřebou dokonalosti a tak. prostě jak je přetížený - tedy spíš - jak se cítí přetížený, protože to je silně subjektivní.
A "vyeliminovala" bych všechnu zátěž, která je nad možnosti dítěte.

Určitě se to dá uzdravit i autoimunitní onemocnění, obávám se ale, že je to nad možnost klasické medicíny, ta bude asi "pouze" podávat substituci, aby se syn cítil co nejlíp.

Onemocnění štítnice je celá řada, veskrze se to dá dobře kompenzovat a v pohodě s tím žít. Kdy budou výsledky, co to přesně je?

Nevím, jak s váhou, ale s tou štítkou ti na endokrinologii poradí/vyšetří. To, že ji pediatr kdysi vyšetřoval, nic neznamená, moje obě dcery mají zánět a protilátky se objevily prostě znenadání, jedno vyšetření negativní, další za půl roku už pozitivní, zrovna v tomto věku 9 let. Jestli byl manžel fyzicky na tom podobně, moc bych si hlavu z toho nedělala, pokud to v dospívání dohnal, v tom mají kluci výhodu, ten růst je u nich potom intenzivnější než u dívek.
Moje mladší dcera je na tom podobně s váhou, ale pohybově vcelku nadaná, vždycky dělala nějaký sport, jenže ona se svou tělesnou kompozicí potřebuje toho pohybu mnohem víc, než jen nějaký ten kroužek a to se nám zatím moc nevede. Na endokrinologii ji nikdo nebuzeroval, normálně jí opakovali, to co já, ale je to těžký, když má dítě pořád chuť k jídlu. Naposledy říkala dr, že ještě pár kilo a může jet do léčebny, ale že to moc nedoporučuje, protože ty děti to stejně naberou zpátky. Snad to má smysl u o něco starších. Ale zase tvůj synek se o jídlo tolik nezajímá, třeba by mu to zrovna pomohlo....

Horká Zorko, díky za optání :o). Vyřešilo se to v úterý - dotáhla jsem ho k zubaři,to už se mi jevilo jako poslední možnost, že by to třeba souviselo se zubem..kýval se mu, občas ho trochu pobolíval, ale byli jsme objednaní až na prosinec, tak jsem ho vzala ráno jako akutní případ, že ho prostě v noci hodně bolel..a dobře jsem udělala
zubař ho vytrhl a za tři hodiny byl klid od bolesti a od té doby klid. Přitom jsem se o tom na neurologii zmiňovala a paní dr. na mě koukala jak na blázna, že co jí jako vůbec radím nebo na něco upozorňuju, že by to třeba mohlo souviset...

takže jsem moc ráda :o)