Diskuze : Záliby : Šikovné ruce

Federiko,

zajímalo by mě, o kolik větší komfort si tam díky tomu vytvoří.

Protože jestli mu větší část z toho spolkne to, aby tam vůbec mohl žít (bydlení, jídlo, školy dětí, prostě běžnej provoz), tak je to sice ještě pořád atraktivní (i kdyby jen kvůli tomu, že je to zase jiná zkušenost), ale už to nezní jako jiná dimenze.

Fed, může být, ale je to jeden z bambilionu. U nás teda. Teď jsem koukla, že v Silicon Valley je průměrný plat SW inženýra 112 tis ročně, což je jsou v přepočtu na koruny a měsíce kousek přes 200 tisíc, ale u nás to běžné není. Myslím v Evropě. Třeba v Německu bude podle tady toho porovnání brát cca o půlku víc než u nás, což pořád nejsou statisíce a ani se jim to neblíží.

Tím nechci říct, že je to nějaká nebohá existence, ale těžko si namlouvat, že až já budu ten ajťák, tak budu brát stovky tisíc každý měsíc. Nejspíš prostě nebudu.

Velkou
A taky-moje máma byla švadlena. Učitelka na šití byla taky švadlena Neměly se rády.
Měli jsme šít nějakýho slona.
Mně to moc nešlo, ale chtěla jsem to mít hezký a šila jsem mu uši až do rána, při lampičce. Ráno jsem ospalá šla šťastná rovnou do školy, uši hotový a hezký.
Stáli jsme frontu před učitelkou, ona se každýmu podívalla na dílo, chválila, sem tam řekla, co by šlo udělat jinak.
Na řadu přišla já, Hrdě.Fakt mi to dalo hodně práce.
Omrkla dokonalý uši mýho slona a opovržlivě řekla:" Mazej, nic z toho si nedělala, je mi to jasný, ušila ti to máma. Tohle nesnáším..."
Mazala jsem. A už jsme v životě nepřišila ani ten knoflík.

Federiko a jak moc v tom hraje roli, že tě to nebaví?
Protože třeba mně spousta věcí nešla, ale líbily se mi vyšívané ubrusy, když jsem to zkusila, začalo mě to bavit a tím jsem měla motivaci se pořád zlepšovat.

Valkýro,
nevim.
Já jsem z doby, kdy jsme měli všelijaký pracovky, šití, vaření, dílny, pozemky..
a ten knoflík si fakt nepřišiju. A nevařím, nešiju, žádný ruční práce neumim.