Diskuze : Hlavní : Máme doma prvňáka

Soucítím. Před lety jsme to měli podobně, vyměkla jsem po pár měsících, byla z toho změna školy. Domluvit nic nešlo, pan učitelka byla přesvědčená, že jen špatné známky mají motivační funkci. Ale ono není každé dítě splachovací, aby mu to bylo jedno. U dalšího už jsme vynaložili hodně snahy, aby se dostalo na jinou školu, než tu podle bydliště.

Zkoušela bych motivovat ke čtení. Vybrat něco, co ji bude bavit. Mám syna u něž čtení není silná stránka - a taky to dělá strašné nerad - co u nás funguje a na čem procvičuje čtení bez odporu je to, co ho baví:
Čtyřlístky - lépe knihy než sešity - rozdělíme si postavy (i s dcerou) a čteme - syn nemá pocit, že musí číst dlouho sám a přečte mnohem víc, než kdyby četl souvislý text.
Minecraftí komiksy - je jich plno - i v knihovnách, též si střídáme postavy.
Pokud vybereme nekomiksovou knihu - střídáme po větách nebo odstavcích - zase dle délky - nebo třeba syn čte vždy první větu v odstavci zbytek já.
Jak už tu někdo říkal - videa na pozadí jiné činosti bych zrušila, to mi přijde hrozný nešvar nebo alespoň nahradila audioknihou - je toho plno i ke stažení na netu, jen to chce najít téma, které jí bude bavit.
Známou třeba překvapily děti 1.-2. třída - jeli autem a pustili si čtění v rádiu - bylo to kniha pro dospělé - ale ty děcka z toho byli nadšené a poslouchali jak pěny. Vůbec bych se nebála, toho že chce knihy pro straší - pokud holky rády fantasy - klidně bych i mrňavce zkusila číst třeba Časoděje - to je může bavit všechny a můžou číst na střídačku spolu.

Spíš smutné...

Kuličko
asi bych tomu dala čas.
mně přijde tvoje dcera šikovná, ale je možné že v kolektivu se neumí/nedokáže úplně projeví, to je nejspíš povaha. A někdy ty různé "dobré" rady nefungují univerzálně.

Moje dcera - doma ji máme za drsňačku a prosadit se umí proti staršímu raz dva, pusu nezavře a její hlasitost je pár stupňů výš než je mi někdy milé. Byla dost v šoku, že ve škole je za tichounkou neprůbojnou holčičku, která jen sem tam pípne. Myslela jsem že po první třídě se otrká a sedne si to, ale je ve čtvrté a pořád je takový tichošlápek (jen tedy ve škole).
A navíc myslím si že ty online hodiny jsou pro děti nezvyk, pro prvňáky to musí těžké obzvlášť, ještě doražené tím že teď to "máma poslouchá".

Tvoje dcerka má zřejmě dost dobře vyvinuté sluchové vnímání, pokud dokáže na základě anglických pořadů odvozovat řeč a komunikovat. To se jistě zúročí. Možná ale teď ji to naopak trochu mate, dokud slabikují a neumí správně "nahodit" ten odposlechnutý přízvuk.
U prvňáků to čtení zatím ještě nebývá s porozumněním textu, a ty rozdíly mezi dětmi jsou velké, ale časem se to dorovnává.
Dala bych jí čas. Ke čtení motivovat ale nad rámec nějakého procvičování do školy vyloženě nenutit. Nabízet knihy, třeba až jí něco "chytí", takto to pak přelouská. Zdá se že zvídavá je dost. Nechala bych ji dozrát.

A ad to čtení v rodině - to si nevybereš. Já sama jsem velký čtenář, mám několik metrů knihoven. Obě děti jsou dyslektici, stejná diagnoza. Přičemž starší čte opravdu nerad, a jen z donucení, ve volném čase si fakt s knihou nesedne. V rámci mírného nucení dokázal přelouskat jen Deníky minecrafťáka, to jediné ho dokázalo zaujmout že se překonal.

To mladší, i když to ze začátku nevypadalo, tak cca od třetí třídy začala být čtenářka. Začala jednoduchými knihami o zvířátkách, což ji baví, a postupně čte víc a víc. Ale taky jsem dlouho hledala jaké téma, jaké knihy ji ke čtení "nakopnou".

Takže ani ty pozitivní příklady rodičů co čtou někdy nepomůžou.
A i na tu PPP je ještě času dost, počkala bych co se projeví až během 2 třídy.