Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

U nás taky lehce pomohl stav " nejsem tady". Nejdřív jsem asi dva roky studovala při zaměstnání a po nějaké době jsem musela řešit zhoršený zdravotní stav u otce, takže jsem často jezdila na část víkendů pryč. Je pravda, že MM řeší různé trvalé platby, pojistky, věci okolo baráku a auta. Taky s přestěhováním na vesnici převzal část starostí se zásobováním - takže jednou týdně cestou z práce udělá velký nákup.

Ale když jsem byla na mateřské a pak děti chodily do školy/ zŠ, tak jsem hodně jela v modu MÁMA. Bylo to způsobené i tím, že jsem s nimi byla doma, MM odjížděl na cca 11 hodin denně, takže jsem doktory/kroužky/platby... hlídala já.

A ano, nebaví mě dotazy "kde mám..", pohozený špinavý talířek na odkapávači a podobně. Něco se mi povedlo odbourat - dotazy už nejsou "kde mám", ale "neviděla jsi?", něco ne. Zase mladší dítko je samostatné až moc a bohém, takže kombinace, která vede k tomu, že jsem mu musela minulý týden připomenout, aby si na tři dny na Šumavu přibalilo i rukavice a čepici.Cítilo se velmi dotčeně, nicméně je pak na místě použilo.

Ano, mám to taky, jsem centrální mozek.
Vědomě se snažím ho dětem nedělat, aspoň v tom, co si můžou šéfovat samy.

Ale stejně je na mně nosit všecko v hlavě. Nevyhovuje mi to, ale nevím, co s tím. Když něco nadeleguju, tak se to MOŽNÁ odehraje, možná ne, je potřeba kontrolovat, urgovat, vyvozovat důsledky, no je to únavný.

"... tu snahu udělat úplně ze všeho (i) moji záležitost... jako proč se mě dítě ptá, co má za domácí úkol, když má v mobilu ty bakaláře stejně jako já? a obzvlášť když pokaždé odpovím "nevím, podívej se do bakalářů" - proč to tedy denně zkouší? ..."

Rose, přesně!!!

Za mě se z toho vymanit nejde, všichni v rodině intuitivně ví, co komu jde nejlíp.
Jsem manažerka péče o kočky, byla jsem přes organizaci času synů. Protože mi to prostě šlo a jde líp než manželovi. Syn cca patnáctiletý při jakési hádce o to, zda ho pustíme na nějaký trhlý výlet, prohlásil " netvrď mi, že se mám zeptat táty, moc dobře vím, kdo u nás doma rozhoduje"😀
Jsem doma kuchařka, ale neumím nakupovat základní věci tak, aby byly doma pořád.
Vůbec mi nejde balení kamkoliv, ve většině věcí mám chaos, takže balení a hledání věcí dělá každý sám a dle svých sil(ráda pomůžu, ale je to na houby), ptát se může max sám sebe.
Manžel spravuje naše peníze, nakupuje běžné potraviny a drogerii, jedná s úřady, balí společný věci na výlety, plánuje a sestavuje program, má šanony na rodný list, zdravotní dokumentaci, co já vím na co ještě, protože je v tom lepší.

tak jsem se už trochu uklidnila, díky
u nás naštěstí fakt nemám pod palcem všechno, spoustu věcí má na starosti manžel a na hlídání termínů je mnohem spolehlivější než já... mě vlastně úplně nejvíc vytáčí ty věčné otázky... ta potřeba být neustále na příjmu a podávat odpovědi... já se vlastně málokdy na něco ptám muže, maximálně že třeba domlouvám nějaký termín, tak se ujistím, že on nic v plánu nemá... když něco hledám, neptám se jednoho člověka, ale buď se ptám do pléna nebo toho kdo je u toho, případně kladu otázku "kdybys byl takový průměrný papír od doktorky, kdy bys asi byl?", ale to je spíš otázka pro mne samotnou
někdy si říkám, že je to možná pracovní vyčerpání, kdy celý den odpovídám na otázky, radím, navádím, vysvětluju, že prostě doma už na nic odpovídat nechci... teda kromě otázky "mami, chceš uvařit kafe nebo čaj?", to bych s radostí odpovídala "ano a ano"