Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

My jsme se s mužem vzájemně zaujali při společném hraní fotbalu. Pak jsme si začali povídat a objevili společného koníčka - přírodu. Následně jsem ho seznámila s mým psem. Ten umřel, tak mě vezl pro nové štěně. Následně jsem ho seznámila s mým králíkem. Pak mě vzal s sebou na ryby. Já ho vzala na rockový koncert. Společně jsme šli do kina. Ukázala jsem mu, jak kreslím. Vařili a jedli jsme naše oblíbená jídla a postupně vzájemně obohacovali jídelní repertoár - o zvěřinu, o víno, o sýry, o vnitřnosti... Šli jsme do lesa na houby a postupně rozšiřovali repertoár. Jeli jsme spolu na výstavu psů. Jeli jsme spolu na výstavu drobného zvířectva. Já něco zasadila, on něco zasel. Pořídila jsem kočku.
Koukali jsme spolu na různé sporty. Šli jsme spolu na fotbal. Chodili jsme se psem na procházky do přírody. Naučila jsem se znát ryby. Pořídili jsme si králíky a slepice. Muž zabije králíka nebo slepici. Škubeme spolu slepice. Myslivec donese zvěřinu, škubeme spolu zvěřinu. Jezdíme na výlety po Čechách. Chodíme do kina, divadla, výstavy, koukáme na artový filmy. Koukáme na animovaný filmy. Posloucháme hudbu. Chodíme. Jdeme si zaplavat. Jdeme si hladit koně. Jedem do ZOO.

No jenom jsem chtěla říct, že tak jak plyne náš společný život, plynou i naše koníčky. Něco jsem mu přinesla do života já, něco mně on. Koníčky jsou ten dobrý základ našeho života. Baví nás podobné věci a rádi je spolu děláme. Máme společný koníček být otevření novým věcem.

Jen si tak občas zanotujem, že jsme rádi, že ten druhý nemá nějaký výkonostní koníček a nepožaduje to po tom druhém. Vlastně mě koníčky hodně udržují ve vztahu. Když mě muž něčím štve , vždycky si vzpomenu, jak je nám dobře při realizaci našich koníčků .

Zvirata jako mazlicky jsme doma nikdy nemeli, jen uzitkova u babky v dome s chlivkem, dvorem a zahradou. A ano, zvire pro me neni na stejne urovni jako dite. Vidim v peci o ne predevsim starost a uklid. A hlavne - se zviretem nepokecas😁

Můj muž je běžec a atletický trenér, pročež jsem si "musela" udělat rozhodcovské zkoušky a naučit se s atletickým softwarem, aby se mohly dělat závody.

Je to láska.

Jo a manžel mě před lety dorazil že bych mohla začít místo té jógy začít běhat: Mohla bych se absolutně přizpůsobit rodině, prostě bych vyběhla, až se to všem bude hodit, nebo brzy vstát když ostatní ještě spí... Však můžu běhat i v noci, sousedka taky běhá s čelovkou a ještě se ušetří, protože je to zdarma

Tvůj muž je sympaťák .

My jsme jako děti zvířata neměli - v paneláku a každý víkend na chalupu a zpět - naši nechtěli držet žádné zvíře zavřené v bytě, případně ho převážet. My jsme na chalupě adoptovali kočky, které si nás oblíbily a jen jsme zabrzdili autem před chalupou, už přicházely po dvoře - měly radar. Koťata zásadně u nás na půdě a jednou i u nás v ložnici ta "naše" nejvěrnější kočka vrhla koťata, "asistovala" jsem, pamatuju si to doteď. A rodiče nám vždycky na začátku prázdnin vypůjčili od sousedů králíka, kterého jsme měli ve velkém výběhu, celé léto krmili a pak vrátili. To bylo super.

Teď jsem si to vynahradila, máme spoustu koček, králíka, za kovidu jsme líhli doma kuřata (hejno v kuchyni není pro útlocitné povahy ), a nesmím zapomenou na skot, tele je nejlepší mazlíček dětí, akorát z něj pak vyroste kráva a ta už na dvůr není, akceptace sežraných, pošlapaných a pokálených květin byla mou vekou zkouškou partnerského soužití, takže vlastně toleruji mužovu zálibu v dobytku .