Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Silvie, pardálky sice teda dost "závidím", jsou úžasné, ale taky dost vyrostou:). To abyste pak obětovali půl obýváku na nějakou vnitřní ubikaci, těm nebude stačit běžné terárium. Ale odpadá teda spaní, užijete si je celý rok:). A papírovat s úřady taky teda nemusíte.

My máme děti, takže společný koníček trajdání po horách provozujeme pouze 1x na víkend za pár let, je-li hlídání. Zavedla jsem 1x za rok Pražské jaro, dovolené s dětmi děláme náročné a dobrodružné.
Jsem tlačena do pozice, kdy chtějí, aby mým "koníčkem" byla práce - prý chtějí navařeno naklizeno, a ne maminku odbornici, ale smůla... Manžel přes týden ráno odejde, večer se vrátí a ještě bere jako výkon, že dětem ráno namaže svačinu.
Vybojovala jsem si 2x týdně na hodinu sport, a vždy odcházím s prosbou, ať se doma navzájem nepozabíjejí.

dělala jsem dřív výtvarné činnosti, ale potřebuju na to 3 hodiny času a klidu, což jsem neměla několik let (resp. měla, ale věnovala něčemu jinému).

Můj muž dělá taky sporty, což by mi bylo jedno, ale pak celá rodina a domácnost visí na mě.A ještě se starat o vztah. tady se ale můj muž taky občas zasnaží.

Zvířata vůbec. Mám pocit, že mě děti péčí úplně vyždímávají, a teď je třeba se i starat o seniory v rodině, mám pocit, že se ze mě stane časem naprostý sobec. Je třeba hodně dávat a neumím tu energii na péči nějak efektivně doplňovat. Vlastně mě štve něčí nesamostatnost.

Zvířata nemáme, nestojíme o ně ani jeden. Pes by byl u nás chudák, kočky manžel nemá rád a pokud jde o různá drobná zvířátka byla jsem ochotná ustoupit přání dětí (i když mě osobně je těch zvířat v klecích a teráriích dost líto, musím říct), ale syn stál jen o chameleona, kterého jsem nakonec vetovala, když jsem zjistila, že se musí krmit výhradně živým hmyzem (který je záhodno pro ně taky "chovat" v domácnosti, aby byl stabilní přísun). Dcera chtěla něco "mazlícího" typu křeček/morče/myš, dala jsem jako podmínku (test vytrvalosti ) vydržet 14 dní v kuse konat nějaké činnosti, ale ani se o to nepokusila a záměr vzdala. Musím říct, že je mi líto, že děti nemají možnost užít si domácí zvířata třeba u babiček, aby měly ten zážitek a zkušenosti pro případné rozhodnutí o pořízení zvířete jednou ve vlastní domácnosti. Já jsem třeba několik let měla možnost si užívat psa u babičky (někdo jí ho donesl jako opuštěné štěně, tak se ho ujala, ale dost brzy umřel na nějakou otravu z čehosi, co venku sežral a babička už jiného nechtěla) a dost mě to poučilo o tom, že pro mně třeba "oddaná psí láska" vlastně je spíš negativum chovu psa a ne důvod k jeho pořízení. Role "psího pána" mi vlastně nevyhovuje, to už spíš bych pořídila nějakou nezávislou kočku, ale mně se ani moc nelíbí ta móda koček, co jsou jen doma, měla bych raději nějakou, co může i ven, což se v Praze považuje v podstatě za zločin a je fakt, že životnost pražských venkovních koček asi nebude velká ...

Manželovy koníčky mi většinou nijak nevadí, nejhorší teda je jeho záliba v různých úsporách, to mi občas na nervy leze

Ještěrky, hady, hmyzáky mají moje děti.
O tom ani nevíš, jsou zalezlé v teráriu.

Já jsem za plazy a hmyz ráda, od malička jsem dětem nutila zvířata a je to nebralo, klidně bych jim pořídila i lachtana, kdyby ho chtěly.
Těšila jsem se na příval křečků a morčat, já měla v dětství vše, co nabízel místní zverimex. Už jsem si zoufala, že mi děti v porodnici vyměnili.