Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

irmi, to mám úplně stejně
před každým rozhodnutím proberu sama pro sebe věc ze všech stran, pak totéž udělám s blízkými lidmi (a některé trochu naštvu, když zmíní něco, co už jsem pro sebe vyřešila a odmávnu to jako nepodstatné), vyslechnu si názory, podněty, zpracuju a teprve pak rozhodnu... zpočátku to třeba mého tátu hrozně dráždilo, prý proč se ptám, když si to pak udělám po svém, ale pak pochopil, že nechci od něj rozhodnutí, jen názor... a totéž teda nabízím i já - jen přidám názor, klidně ho můžeme rozebrat, ale nepředpokládám, že se bude někdo řídit tím, co já si myslím (což klidně i několikrát zopakuju) a proto taky nikdy pak neříkám "já ti to říkala"

anadar - a víš, že jo? mladší sestra i přiznává, že když jí na někoho upozorním, je pak ostražitější... a už taky pozná, když se mi její nový partner nebo kamarádka nezdá... a pak si víc hlídá konkrétní situace... je pravda, že nikdy neřeknu "hele to je lhář, s ním přestaň randit" nebo "to je mrcha falešná, s tou se nebav"... jen upozorním na jemné nuance, vypíchnu faleš nebo lež... ale teda moje specialita jsou fakt především lidé falešní, lháři nebo tak... abych někomu posuzovala partnera, jestli je dost hezký, umí dobře vařit nebo dost vydělává nebo je sociálně ne/obratný, to zase ne, to už jsou věci, do kterých i nic není...
a když jsem to tu sepisovala, tak si říkám, že moje sestry jsou fakt divné starší je ujetá na psychopaty a ta mladší je zase strašně bezelstná a naivní ale té to teda říkám na rovinu, že je jednorožec, co všude vidí jen duhové a růžové obláčky

Susu, a není rodina taky svého druhu "parta"? Nejsou rodinná setkání, vánoce a společné dovolené a atmosféra taky ovlivněna tím, kdo nezapadl? Rozdíl moc nevidím...

Zkušenost je nepřenosná. Ano, musíš se na to dívat, ale ty nejsi loutkář vodící loutku nebo programátor svého vyrobeného robota. To dospělé dítě je samostatný tvor a musí si svůj život prožít podle svého a ne, že mu do výběru partnera a případně celého života zasahují rodiče. Ti vedou a učí dítě, pokud je malé, ale je třeba se umět včas od "dobře míněných rad do životaa" oprostit, když dítě dospěje.

Koníčku, jednou jsem byla nechtěným svědkem nějaké rozepře dcery s partnerem... bylo to venku, oni nevěděli, že je vidím, já neslyšela, o čem se přou, jen z gest a mimiky bylo zjevné, že nejde o příjemný rozhovor.
Neslídila jsem, byl to náhodný kontakt. Bylo mi to nepříjemné a šla jsem si po svém. Ani jsem se pak k tomu nevracela. Možná to bylo zbabělé, nevím dodnes, jestli to bylo správně. Ale je fakt, že si to pamatuju.