Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Janinko, ta nevěsta nebyla hodnocena podle maminky, rodičům ženicha vadí její vlastní povahové rysy (některé). Tu maminku jsem zmínila navíc já (opravdu mi sympatická nebyla, ale jenom na základě toho bych si o nevěstě nemyslela nic). A nešlo o to, že by nevěsta nezapadla do rodiny, ale rodiče ženicha se (pochopitelně) bojí, že on bude s ní časem nešťastný nebo možná hlavně "v jejím područí" nebo tak něco, což samozřejmě pro svého synáčka nechtějí (on je teda fakt moc hodný kluk a je na něm vidět, že ji hrozně má rád a zároveň si i umím představit, že mu její případný "diktát" bude vadit možná míň, než jeho rodičům )

Saamajno,
to bych viděla přesně naopak a nevnímala bych to vůbec jako projev dceřiny nezralosti. Pokud ví, že máš dobrý odhad na lidi, chce znát Tvůj pohled. Co je na tom špatně?

Rose,
souhlasím, naprosto
Proto se i ptám, ne: co mi radíš? ale: jaký máš na to názor?
A jsem alergická na vyjádření typu: Já nevím, no, to si musíš sama... Jasně, ale to já vím a udělám Jedna kamarádka je na to specialistka, tak strašně se bojí, že se názorem "netrefí", že ho raději neřekne... Když se někdo zeptá mě, co má dělat, mluvím zásadně o tom, že "já bych v této situaci udělala to a to". Ne "běž a podej výpověď". To je moc invazivní...

hezké téma ... po přečtení diskuse bych ráda podotkla, že

- hodnotit nevěstu nebo ženicha podle matky nebo otce/rodiny je za mě největší nespravedlnost, co se může jedinci stát. Kdyby se můj muž ptal doma, zda si mě má vzít vím naprosto jistě, že by doporučení pantáty bylo čistě podle naší rodiny a tudíž bych doporučena nebyla ... no vdaná jsem už 18 let nejdůležitější přece je jaký je ten člověk sám o sobě i když uznávám, že širší rodina ovlivňuje, ale většinou spíš negativně než, že by zajistila páru štěstí.

- hodně vnímám diskusi jako tu, že nevěsta/ženich má zapadnout do rodiny. Tohle mám teda jinak - oni přece vytvoří vlastní rodinu a nejdůležitější je, aby fungovala ta jejich, zvláště pokud přijdou i děti. To, že si třeba sourozenci myslí, že můj muž je/není ten pravý mi štěstí v manželství nezajistí. Tchánův bratr má takhle celý život ženu, kterou všichni pomlouvají jaká je strašná. Prožila ovšem s bratrem celý život, mají dvě děti, zůstanou spolu do smrti evidentně ... ale celý manželství žije s tím, že si všichni příbuzní myslí jaká je strašná. Přitom konkrétně nikdo nedokáže pojmenovat v čem vlastně.

Dcery nemám ještě na vdávání ale už u nás scéna s chlapcem byla. Chlapec dostal přímou zpětnou vazbu od tchána, pozitivní nebyla
Chlapci jsem se upřímně omluvila a obě dcery potom dědovi teda rázně vysvětlily, že tohle bylo poprvé a naposledy, obávám se však, že ne... a muž taky není "připravený".

Cerstve dospela dcera mi event. budouci partnery v ramci "otukavani" vzdy predvedla a pak se ptala, jak ho vidim.
Tady jsem za to dostala cocku, jak je nesamostatna a nesebevedoma, zrejme diky mne.
Ja to povazuju za projev jeji suverenosti, dospelosti a rozumu:
zna me, vi, jak presnej mam usudek a nez se pusti do hry zvany partnerstvi, chce nasbirat co nejvic informaci.
Ted ma prvniho pritele a to se predtim cilene neptala, je to nejlepsi kamarad uz asi 5 let a vi, ze ho cenim vysoko.

Obecne nedavam nevyzadane rady ci komentare k partnerum ale kdyz se nekdo zepta, reknu uprimne svuj nazor - a pocitam s tim, ze to dotycnej ustoji.