Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Ona se ale taky naskýtá otázka, zda se vůbec ovládat máš. Já jsem taky běsnící typ Doma. Protože v práci pracuju s lidma a musím se ovládat, být trpělivá, naslouchající... Tam na nikoho řvát nemůžu, takže si občas frustračně zařvu doma - na muže, na děti, na psa, na kočku, na slepice... A taky třískám dveřma.
Ano, není to důstojné a asi ani funkční. Ale možná to v tu chvíli pomáhá mně. Protože jsem senzitivní, úzkostná a neurotická, mám utkvělé představy, jak by co mělo být.
A nevím, zda by mi nebylo hůř, když by se to ze mě nevyřinulo a zůstalo to tam.

Takže pro sebe se vyřvat a pak si v klidu promluvit. I když některé věci zůstanou bez odezvy - to ti u 14ti leté holky garantuju. Taky jsem jí byla, nebalila, nevenčila, špatné známky nosila, rodičům lhala, korzet na páteř nenosila a tak různě. To prostě patří k věku, tak zkus netlačit na pilu a třeba některé věci půjdou snáz.
A občas si klidně zařvi

Termix, já bych řekla, že i dávno plnoletí lidé se nacházejí v různých stádiích dospělosti nebo řekněme zralosti.
Být plně zralý a zodpovědný a bezchybný ve všech směrech, kdo z nás to o sobě může říct?
Vždyť i to zvládání emocí k tomu patří.
Ovládat se, myslet v první řadě na povinnosti, dělat vždycky prioritně to nepříjemné, potlačit sklony k prokrastinaci a zábavě... to jsou jedny z nejnáročnějších životních disciplín, je bláhové chtít po náctiletém jedinci, aby v tom neselhával.

Ropucho,můj syn s oblibou říká, že je plnoletý, ale není dospělý. A ve skutečnosti se mi líbí anglicky model. Plnoletý je člověk v 18. Dospělý až v jednadvacet. U syna to tak asi opravdu bude .

Hatato, "opravdu je" to nejspíš tak, že dospívajícímu jedinci se nechce dospívat, nechce se mu přebírat zodpovědnost, nechce myslet na povinnosti namísto na zábavu, chce v otázce nepříjemných životních povinností zůstávat malým dítětem, o které se rodič postará. Což je přirozené vývojové stádium. No a v očích rodiče se jeví jako líný, nezodpovědný, ignorantský, vzpurný, mazaný jedinec, který záměrně týrá rodičovu psychiku

Hatato, teď dočítám ty věci, co ti vadí, tak nad tím teda já bych mávla rukou, tohle mě nerozhodí. Pokudnejde o zdraví a život.
Binec v pokoji puberťáků jsem neřešila a tepláky bych jim rozhodně nehledala. Jejich boj.
Možná musíš pořád myslet za ní, ale zkus ubrat. A říct si, co je skutečně důležité.