Diskuze : Hlavní : Jedináček

no ja mam jedinacky dva. V prvnim manzelstvi jsem dalsi dite nechtela. To mnazelstvi nebylo idelani /ac tak navenek vypadalo/ a ja se rozhodla, vic deti s ex nemit /ac ex chtel/...vidim to jako dobre rozhodnuti. S jednim ditetem po rozvodu je to lehci, nez kdyz je tech deti vic..
Ted v druhem manzelstvi mam taky jen jedno dite /to velke uz bydli samostatne/.
Ac tohle dite bylo chtene, diky svemu veku jsem dalsi nechtela.
Ale..ted si zpetne rikam, ze mohlo prijit hned po male dalsi. Vsechno klape jak ma, jsme opravdu stastni a spokojeni.

Takze jestli te nahlodava myslenka, ze bys jeste jedno mohla mit a nejsi zrovna 48+,
tak bych do toho na tvem miste sla. Ovsem za predpokladu, ze to mas tak 50 na 50 a manzel by s tim souhlasil...

Myslím, že roli může hrát i to, jaké máš zájmy a jestli máš kolem sebe hodně lidí. Nepsala jsi jednou, že nemáš žádnou kamarádku? Z toho podle mne mohou pramenit ty obavy ohledně toho, že syn v 18 odejde z domu a Tobě bude 40 a budeš chodit akorát z práce do práce, budeš jen s manžëlem a život bude prostě stereotypní a budeš mít pocit, že Tě vlastně už nic nečeká, že takhle to bude dalších 25 let do důchodu a v důchodu třeba podobné...A větší rodina by Ti tu osamocenost vynahradila.

Co tak vidim okolo, tak problem jedinacku je prave ten, ze se mu rodice venuji az moc. Vyrovnat se tim velkym tokem pozornosti (krome rodicu casto jeste prarodice) soustredeným na jednu osobu je narocne.

Možná tady na rodině je více žen orientováno na rodinný způsob života a matky jedináčků sem tolik nechodí. Z toho potom možná získáš dojem, že tu mají všichni velké rodiny. Moje příbuzná mají jen jednoho syna a její manžel říká, že je to tak akorát, že se dvěma dětma to musí být na zbláznění. A to je to chlapec spíše klidný, spíš typ kam ho postavíš, tam ho najdeš. Ona druhé nechtěla kvůli těžkému porodu. On už ve 35 říkal, že je na děti starý a prý nejlepší mít je do 25 let. Dnes je mu 41 a to už by prý v žádném případě děti neměl.

Manko, mám jedináčka, protože si na víc dětí prostě netroufnu. Manžel už taky další nechce, dcera nechce sourozence (leda nějakým zázrakem lehce starší sestru). Prostě jsme všichni tři se stavem spokojení. Tak proč to řešit?