Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

Odvážná školačko, neboj se ničeho.
Umíš rodit, protože jsi ženská. Nenech si namluvit nic jinýho. Jestli tě uklidňujou informace, tak se v nich rochni, jestli tě uklidňuje sladká nevědomost , tak si jenom dobře vyber poskytovatele péče a pak se na všechno vzdělávání v gynekologii-porodnictví vykašli (no ono na ten výběr poskytovatele se bude chtít trochu připravit ).

Porod je v hlavě, když se mu nebudeš bránit, ale necháš se jím nést a vést (a nikdo ti do toho nebude zbytečně vrtat), je dost velká šance, že to půjde hladce.

No..ďalšie dítko neplánujem.

Ale keby som mala náhodou zase rodiť, volila by som už doma. Po svojich dvoch porodoch, ktoré som mala prirodzené, bez anestetík, bez oxytocinu, v polohe, akú som ja chcela - u prvého porodu vo Frýdku Místku mi to tolerovali maximálne, u druhého porodu v Karviné som si to, že chcem zrovna stáť a nebyť napojená na monitor síce musela trošku "vyřvat", ale pochopili)))

Vlastne som oba porody odrodila sama..takže by som tretí volila doma, bolo by mi to všetko rozhodne príjemnejšie, mimčo u seba v domácom prostredí.

Každopádne, ale ak máš strach, tak to nie je dovod rozhodovať sa k domporodu. Strach je jedna z najzásadnejších vecí, ktorá porod može negatívne ovplyvniť - postup porodu, otváranie čípku.. Matka rodička to má všetko prepojené psychicky.

Na Tvojom mieste by som sa hneď na porod začala pripravovať - dochádzať na tehu cvičenie, kde poriadajú aj psychoprípravu, relaxačné techniky učia a tak. Silne doporučujem, u prvého dítka som absolvovala od 14 tt do konca a neskutočne mi to pomohlo, z porodu som mala rešpekt, ale nie strach

Za žádných Jsem porodnicová matka. Co se mi neřekne to nedělám, včetně dýchání, tlačení a tak
Všechny domarodky obdivuju.

Za žádných!
Jako bývalá zdravotní sestra vím bohužel moc dobře, co se může stát a někdy stačí minuta, aby bylo pozdě na vše, a to i při normálně probíhajícím porodu.
I na sále mají občas honičku, aby vše zachránili včas.
Já se porodu bála strašlivě, protože jsem u toho párkrát asistovala (ne že by to bylo tak hrůzné nebo nebezpečné - jde o zcela přirozenou věc , ale prostě to není úplně pěkný pohled, což člověku nepřijde jako zdravotníkovi a vesele pomáhá miminku na svět, ale jako rodičce se mi vybavily všechny nechutné detaily...) - zkrátka, co oči nevidí, srdce ani jiné orgány nebolí
Mimi to patrně vycítilo, ve 38tt se otočilo koncem pánevním a ve spojení s mým vysokým tlakem a vyšším věkem, byl indikován císař.
Ač jsem si po něm (byl proveden v epidurálu) vytrpěla mnoho hodin pekelných bolestí, stejně bych do něj šla zas
Moc držím palce a neboj se - myslím totiž, že na strach jako takový nebudeš mít čas - rodička má spoustu jiných věcí na práci

Ja bych chtela moc...jenze , mam za sebou dva CS proste na to nejsem stavena, nezvladla bych to, vnitrne to citim..ale myslim, ze takovy rozhodnuti se neda nijak vynutit, nebo sebe samu presvedcit, ze to pujde.Clovek se u toho musi citit dobre...moje kamaradka rodila obe deti doma...moc jsem ji prala, ze ji to vyslo jak chtela a naprosto jeji pohnutky chapu, i kdyz ja bych na to nemela.