Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

Jéééžiš to bych chtěla taky zažítMusí to být úžasný okamžik

Napsala jsi to tak, jak kdybych to psala já, úplně mi běhá mráz po zádech. Ano, vnese to do života úplně jiný pohled i na svoje děti a prostě na všechno. Moc jsem pak kamarádce po telefonu děkovala, co všechno mi ten den dala. Nepopsatelné. Ona děkovala mně, ale myslím, že pro ní to není takový přínos jako pro mě.

Já jsem si zase říkala, jak je dobře, že už jsem měla odrozíno. Nemít asi žádnej porod za sebou a vidět ho, tak bych možná měla problém a strach jít do mimíska. Ale nevím.

Miri já nevím, já slyšela párkrát hrozivý řev při porodu přes zeď a rozhodně bych u toho být nechtěla, byla bych nešťastná, že moje kamarádka tak trpí. Bavila jsem se s jedním tatínkem, který u porodu byl a říkal, že to byl pro něho jeden z nejhrozivějších zážitků a dokonce i brečel(ne dojetím, ale bezmocí). Asi si měla štěstí, že kamarádka neměla žádné komplikace. Porody nekončí vždy dobře pro obě strany, bohužel

Jo tak to já nebyla na nervy, jsem asi tak nějak citově chladnější, nebo jak to napsat. Přišlo mi to přirozený, i když jsem měla chvílema strach, takovej ale jako pod kontrolou, když jsem viděla, že kamarádka tlačí ze všech sil a moc to nevypadalo, že mimi vytlačí, PA říkala, že tlačí špatně, jen na některou kontrakci to šlo výborně. Tak jsem se bála, že jak dlouho to může vydržet, co budeme dělat, když už nebude moci. Pak jí začly slábnout kontrakce, tak jí okamžitě daly PA kapačku a na druhou kontrakci byl prcek venku. Taková koulička skrčená , kulatá. Bulela jsem jak želva. No ale hned po odchodu z porodky jsem nebyla vůbec citově chladná , to byla emocionální exploze. Ale užila jsem si jí až po "akci" . V porodnici to bylo fajn.