Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

Mirko, měla jsem u porodu dvojčat svojí maminku, bylo to hrozně emotivní... hodně se o tom bavíme, jsem ráda, že mám nějakou zpětnou vazbu... a moc to prospělo našemu vztahu.

Já rodila první dceru KP jako prvorodička cca před 8lety. Ale byly to nervy teď už bych do toho nešla. Naštěstí byla dcera drobounká a dlouhá. Šla ven poměrně bez problémů, pouze u mě při porodu bylo snad 5 doktoru a 3 sestry kdyby nááhodou se něco semlelo. Ale být tebou asi bych požádala o císař.Přeju hodně štěstí u porodu.

Gratulace k zážitku, hned bych do toho šla taky

Vaal, kamarádka nekřičela. Byla moc "tichá", oproti mně. Ale i kdyby řvala jako blázen , tak bych asi brečela dojetím. Ale chápu Tě, bavila jsem se o tom se známou včera a říkala, že by k porodu nešla, že by neměla odvahu. Mně to přijde přirozené. Komplikace opravdu neměla jako takový. Ale je hooooooodně potrhaná, i děložní hrdlo-šili jí asi 3/4hodiny, bylo to nekonečný. A pak jak jsem běžela fotit rychle malýho hned po porodu, tak mu odsávali pusinku a dětský doktorky se bavily, že tam má cucek, tak chvilku trvalo, než mu ho odsály, takže vlastně mimi nedýchá, ale musím přiznat, že mě to nějak nerozhodilo, jen na chvilku mě napadlo, že snad to bude dobrý a hned to dobrý bylo a malej začal brečet na plný kolo. Myslím, že je to normální, že novorozenec má ty cucky v pusince a spíš v dýchací trubici, jen pro mě to bylo něco, co neznám. Ale i tak to bylo nádherný.

já se teda musím priznat ze me to do zivota novy rozmer zase tak neprineslo