Diskuze : Hlavní : Otec u porodu

Já si nikdy nedokázala představit, jak zvládnu holku. Měla jsem jako dítě vysloveně klukovské zájmy, autíčka, vláčky, stavebnice, fotbal, vzduchovka...neumím ani učesat culík, vše kolem oblečení je pro mě pruda...

Všechno to holčičí si holt musely holky užít jen spolu.

A já jsem aspoň zjistila, že i holky jsou prima.

Tak holka po klukovi dědí snáz než opačně. Naše taky nosí řadu věcí po bráchovi, jen to vysloveně klučičí dávám ségře. To co dokupuju je ale vysloveně holčičí plus mám vyloženě holčičí věci od kamarádek. Ono to stejně jde jen do nějakého věku, poslední roky už uložím akorát sem tam jednobarevné tričko a zimní svrchní věci s tím, že bundu má třeba jen na lítačku, ona po synovi už mívá stejně vady na kráse. Hodně věcí má v army stylu nebo s klučičíma motivama, to malé slečny už fakt nechtěj. Plus syn je při těle zatímco dcera vyžle, takže potřebují zcela jiné střihy. Oba jsou v březnu, ale dcera drobná od začátku, každou velikost měla dlouho, takže i ty malé oblečky se mi brzo rozešly.

Martasino, u nás dcera nikdy nebyla taková echt dívčí, nehrála si s panenkami, oblékání a šlechtění se jí vůbec nezajímalo, bavily ji zvířata a nejvíc koně a klidně si s bráchou hrála s autama, se stavebnicí, vymýšleli si všelijaké hry a když jí naši dali kočárek, tak ho položili na bok a kroutili kolečky jako že volanty. Takže u nás si obě děti rozuměly a vyhrály si spolu, bylo úplně jedno, že jsou holka a kluk.

Ty děti vyzařují jinou energii. I když si hrajou se stejnou hračkou, je to diametrálně odlišný, ten náboj je prostě jinej.

La Pepo, a fialová je barva pro děvče nebo pro chlapce?