Diskuze : Hlavní : Interrupce

Řeknu to takhle: znám spoustu holek, co si rvou vlasy, že šly na potrat. Neznám ani jednu, co lituje, že se nakonec rozhodla si miminko nechat.
Když si ho necháš, litovat nebudeš, tím si buď jistá. To jen teď máš ty obavy. Až to dítě budeš (živé a reálné) mít, budeš ho zbožňovat a budeš za něj vděčná.
Naopak potrat - tak asi jsi k této otázce musela mít nějaký přístup i před otěhotněním, a my netušíme jaký. Ale jít na potrat je pro spoustu žen sakra zátěž na psychiku, doživotní zátěž. Je to doživotní "co kdyby", smutek, a pochybnosti. A zpátky už to nevezmeš. Pokud jen trochu váháš, zda bys nebyla tento typ, ROZHODNĚ to nedělej!

Já tu zodpovědnost za zvířata chápu. Staré koně neprodáš.
Ale hlavně zakladatelka těch "proti" vidí víc, nejde o to, jestli zabít dítě kvůli zvířatům.. Má normálně strach, jestli to zvládne....

Anett, to me napadlo v druhe fazi. Ze je to asi uplne cerstvy a ona je na rozhodnuti vlastne sama. Navic pokud chlap maka 7 dni v tydnu, je to dost komplikace.

Přijde mi, že už jste rozhodnutá pro potrat a tady hledáte hlasy, které s Vámi budou souhlasit. Zdá se mi, že na vše co by Vam pomohlo situaci vyřešit, najdete něco proc to vlastně nejde. Je to Vaše rozhodnutí, nikomu se ospravedlňovat nemusíte.

Aha. Pardon, nestihla jsem to probrat zpatky.