Diskuze : Záliby : Psaní knih

To samozřejmě už dávno. :)

Jsem na to dělala lektorát, vřele jsem to nedoporučila vydat, pak že stejně jo, začala jsem, pak zas že ne a teď zas že jo, až se tý knížky zbavím, tak se snad radostí opiju.

Ani ne, akorát v jedný scéně vkládá ženatý ředitel školy žačce prst do přirození, pokud si to dobře pamatuju.

Na mě nic padat nemůže, už tu čekaj ve frontě dvě další knížky. Nezůstanu bez otevřeného dokumentu ve wordu ani půl hodiny. Momentálně píšu tohle:
Já se netěším a do Sonory jedu s temnou předtuchou, že se se seznámím s nadrženým hochštaplerem, se kterým bude potřeba vyjít aspoň po dobu nutnou k napsání článku. Utěšuje mě jen představa panáka a možná i bankovní karty, rovnající prášek do úhledné hraničky. Mám nudný život, přiznám si upřímně, a žiju ho mezi barem a redakcí. S realitou mě smiřuje jen neurčitá naděje, že v noční Praze je možné potkat kohokoli, naprosto kohokoli, každá noc poskytuje další šanci na změnu, vždycky je tu koho potkat ulovit a ráno se děsit další nežádoucí trofeje v propocené posteli. Vlastně ta naděje už hoří hodně nízkým plamenem, protože vím, že je možné čekat celý život a na nic vyhovujícího nenatrefit, zplodit dítě, které bude vybarvovat stohy omalovánek u ženských v marketingu a jednou mi vyčte každou noc, co jsem nebyla doma, stejně, jako jsem to mámě vyčetla já. Není to špatná herečka a nejspíš to není ani tak špatná máma, ale ty hodiny u omalovánek jí stejně nezapomenu.

Pražská kriminální love story mezi kokainem a redakcí.

gratuluju a jestli máš ještě k tomu z toho radost - ještě lepší. vždycky když něco většího dopíšu, padne na mě taková kocovina a prázdnota...