Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Inko, aha, tak dokonce motám jiskry s pionýry?? Tak v tom případě se omlouvám, je to důkaz, že se tato záležitost o mě jen letmo otřela a zanechala zanedbatelné stopy.
(Jiskry měly žlutý šátek a pionýři červený? A košile byla stejná, modrá? A ano, slib jisker dodnes umím, takže to bylo v té první třídě s tou narciskou? A pionýrský někdy jindy? Text také umím, ale tu akci si nepamatuji vůbec... No zmatek tedy, děkuji každopádně za korekci vzpomínek, tyto záležitosti jsem evidentně neprožila do hloubky )

Inko, jojo, už to tu někdo připomněl, že kroj se musel koupit, že se rozdávaly jen šátky.
Já si tenhle detail nepamatuji, bylo mi asi šest let a pamatuji pouze to, že jsem měla košili a šátek, nastoupení v řadě jsme odříkali slib, dostali jsme květ narcisky do ruky a šli domů.
A pak to celé utichlo a vyšumělo, aniž bychom něco pionýrského nějak zvláśť tvořili. Vedení naší školy nejspíš nebylo ideologicky zapálené.

Kopřivo, já myslím, že odpověď na otázku nelze předjímat, protože svět by šel kupředu, i kdyby se socialistický tábor nerozpadl. Život by se měnil tak jako tak, i v rámci toho režimu. Těžko odhadovat, co by bylo a co by nebylo po hmotné stránce.
Každopádně by nebyla ta euforie ze svobody, nebyli bychom tak blízko úrovni našich západních sousedů, nejen materiálně, ale hlavně mentálně. Naše děti by nevyrůstaly jako jejich vrstevníci na západě, ale opět jako otroci v nablblé propagandě a morálním zmaru.

Dnes je nakupování ztížené o obíhání kšeftů? Jako fakt?
Ty fronty, když někam něco přivezli, ty si pamatuju i já. To shánění, to vítězství, když člověku známej v masně nebo v zelenině něco schoval. Dlaždičky, čočku, játra, mandarinky, co tak zrovna ne/bylo.

Jestli někoho nakupování nijak zvlášť nebere, tak musel trpět, protože se nenakupovalo, ale shánělo. Dneska to člověk bez záliby v nakupování (a v porovnávání cen) sfoukne v jednom krámě nebo online.

u nás teda bylo kroužků při škole spousta... a pionýrská skupina fakt fungovala, ta mimoškolní činnost dětí byla opravdu hodně podporovaná a povětšinou i dost bez toho ideologického balastu... na to, že jsme byli vesnice, tak bylo u nás hodně pionýrských oddílů, dost dělených podle zájmů - hasiči, rybáři, domácí práce, turisťák a další... mezi sebou jsme měli celoroční soutěžení, něco teda i z té ideologie... na plný úvazek tam fungovala jen skupinová vedoucí, jinak vedoucí jednotlivých oddílů to měli jako dobrovolnou činnost... náš oddíl byl velmi soutěživý, takže jsme holt zvládli i nějaké ty ideologické žvásty, ale základem byla prostě ta turistika, přežití v lese, brigádničení u lesáků... dodnes to považuju za nejkrásnější možnou součást dětství... a zřejmě nejen já, protože co vím, pionýrská skupina funguje nadále, vedou to lidé, co tím sami prošli jako děti
a mimo pionýra byly další kroužky, jako dítě, co se doma moc ochomýtat nechtělo, jsem chodila nadšeně kam se dalo - včetně výtvarného kroužku (jsem dysgrafik), hudebního kroužku (tam jsem se udržela půl roku, než přišli na to, že FAKT neumím zpívat ), přírodovědeckého (no to jsme prostě chodili do lesa na vycházky) a nakonec i počítačového... k tomu nějaké ty tělocvičné od aerobiku, přes cvičení pro ženy až po gymnastický - jako naprosto nic z toho mi nešlo, ale to nikomu zase tak moc nevadilo, jen jsem si vždycky vyslechla, jak neuvěřitelně jsem neschopná, obzvláště v porovnání s mou starší tlustou! sestrou
naši na mimoškolní činnost slyšeli, nic je to nestálo, tak mi nijak nebránili