Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Senedro, nevíš, jestli ten kluk pak po revoluci na ten Matfyz nakonec přeci jen šel? Nebo už bylo pro něj pozdě? Jeden náš blízký kámarad je matematik a v osmdesátkach se mu něco podařilo, něco spočítal a ta věta se po něm i jmenuje. Nikdy předtím ani potom se mu nic srovnatelného nepodařilo. No a dostal pozváni na nějakou univerzitu v Kanadě. Celoroční plat v dolarech. Při tehdejším kurzu vila na Ořechovce. Prostě fůra peněz. Nikdy nebyl ve straně. Ozval se mu estébák a požádal ho nikoli o podpis, ale prostě prý jen ať má v té Kanadě oči otevřené, ať se stýká s emigranty, aby mu pak mohl poreferovat, co tam kdo dělá. Jestli teda do té Kanady chce jet. Takže nejel nikam a dalších patnáct let bydlel v jednom bytě se svou matkou.

"Pro me je zas nepochopitelne, kupovat nepotřebné potraviny za kazdou cenu, jenom abych něco koupila"

Proč nepotřebné? Lidé obvykle nepotřebují jednu věc, ale dělají větší nákup potřebných věcí, když už tam jdou. Obsluze pak asi připadá zvláštní, když někdo nemá (opakovaně) nic a zkontrolují ho.

Tak to vůbec, naštěstí, to by se máma zbláznila A o zelený košili nic nevím.

V naší škole se nesmělo do průvodu s nikým, jen se zdrávkou v uniformě, prezentovaly jsme, jak se slouží zdraví lidu.

Obdrželi? To se muselo koupit, naši mi sukni nikdy nekoupili, jenom košili, pionýrskou. Svazácký jsem neměla a do jiskřiček mi taky nedovolili chodit. V SSM jsem byla ve sportovním oddíle, měli jsme fiktivní skupinu a na všechno mi napsali papír, že jsem byla s nima, takže se školou jsem nikam nemusela.