Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Jeminanku co pak byl socializmus jenom o žrádle?
Me je dnes do place z toho stopnuteho ekonomického vývoje, který tady byl za první republiky. byli jsme jedna z nejprumys­lo­věj­ších zemí světa! Zaniklo svobodne podnikani, a s nim i ekonomicky růst měst. bohuzel se to už nikdy uplne nevratilo. To je dle mého jeden z nejvetsich pruseru socializmu, ne to ze nekdo schovaval salám a knihy pod pultem…

No, v porovnani se zapadem to drhlo, asi jak se kterym. Tady jsou cele ulice domu stavenych v sedesatych a sedmdesatych letech, ktere mely zachody a koupelny na zahrade v extra velke kadibudce. Ustredni topeni se zavadelo nekdy v sedmdesatych a osmdesatych letech, do te doby v kazde mistnosti zvlast. Atd. Zeny, kdyz se vdaly, prisly o vlastni bankovni ucet jeste v sedmdesatych letech. A to jsme hned u Londyna, nikdy to nebyla chuda oblast, na severu chodili do kadibudky na zahradu bezne jeste v devadesatych letech.

Tak jsem si při přípravě oběda vzpomněla na další střípky.

Když člověk kupoval maso, běžně místo půl kila dostal třeba 40,45 deka. Podobné to bylo se salámy a saláty.
V našem venkovském obchodě měla prodavačka váhu kus od pokladny, aby ten, kdo zrovna objednával, na váhu neviděl.
Jednou, mohlo mi být tak 7 let, mě rodiče poslali pro půl kila citronů. Prodavačka mi nabalila přes tři čtvrtě kila ... a citrony začaly skoro hned plesnivět - prodavačka se zbavila už špatného zboží.
O prázdninách jsem chodila nakupovat, protože jen dvakrát týdně do našeho obchodu dováželi uzeniny. Stála jsem ve frontě a místní důchodkyně, které byly až za mnou volaly na prodavačku :" Maruškooooooo, nech mi osm špekáčků.... Maruško, dej mi stranou čtvrt kila šunky..."
Ne, děkuji, už nechci...

Tady v COOPu to odkladiště na tašky měli ještě nedávno.

Za socíku to bylo vždycky u těch mlýnků na kávu.

Ropucho, v Lidlu a v Bille vídám ostrahu běžně, někdy mě i pozdraví u vchodu 🙂. Vlastně i v Albertu, ale tam chodím jen u mamky. Naposled nás ostraha bedlivě sledovala, když jsme byli se synem na podzimních prázdninách v Nýřanech u Plzně. Měli jsme tedy oba na zádech obrovský batoh, protože jsme si šli nakoupit ještě před tím, než jsme se šli ubytovat. Bylo to na opačných koncích města, tak se nám nechtělo to pak jít znovu. Ale pán jen koukal a pořád se tak divně culil😁. Jinak ani s kočárkem, ani bez něj po mně nikdy nikde nic vidět nechtěli.