Diskuze : Drbárny : Drbárna pro učitelky

Možná se víc rozšíří domácí škola sdílená - tj. několik spolupracujících rodin, ti by možná také uvítali "doučování", a nebyl by to ten pocit "tyju z neschopnosti institucí" (i když řada rodin volí domškolu právě pro nepřijatelnost škol v okolí). Mám teď možnost sledovat uvažování několika rodičů předškolních dětí prostřednictvím syna (mám dvě vnučky) a jeho přátel, a ti hodně řeší, co s dětmi z lesních aj. alterškolek. Že posadit je za rok dva čtyři do frontální výuky nedává smysl. Takže alternativy včetně domškoly, ale nikdo není schopen a ochoten být trvale s dětmi doma, pracují i teď při těch malých. Takže by to "dali dohromady", a nějaká odborná dobře vedená výuka třeba té matiky by se jim určitě hodila a jsou zvyklí za kvalitu platit.

To je právě to, co v dnešní době moc nejde. Mluvila jsem s bývalou ředitelkou a majitelkou té školy, co tam teď dělám a říkala, že znovu už by do toho nešla. Že stát takovým školám akorát hází klacky pod nohy. A to ona je vystudovaná učitelka a manžel právník (plus k tomu bylo několik dalších lidí), takže měli dost dobrou výchozí pozici a začínali v době, kdy se soukromým školám ještě celkem dařilo vznikat.

Alternativy jsou fajn, v Praze je jich dost, ale na normální každodenní dojíždění to je prostě daleko. Já teď jezdím 3x v týdnu na desátou, učím 8 hodin týdně a vracím se večer prostě proto, že 3 hodiny strávím cestováním. A to mám školu na pro mě velmi příznivém okraji Prahy.

Tady v okolí jsou jen tradiční a často dost tragické školy. Pro mě přístupem k lidem a k výuce nepřijatelné.

No a když teď vezmeš, co se má ve školství odehrát, tak i rozumní ředitelé budou nuceni k velmi nepopulárním krokům. Do toho prostě nepolezu, zbláznila bych se z toho.

Ale myslím, že se bude dát velmi dobře uživit doučováním těch, co do takto nastavených škol budou nuceni chodit. Jen mi to vůči těm dětem a rodičům nepřijde fér.

"o pedagogicke fakulty je velky zajem"

Mimo jiné proto, že pokud mladý člověk zkousne, že se s ním jedná jako s vonucí, což po 13 letech ZŠ a SŠ pro mnohé není problém, protože jsou zvyklí a skoro nic jiného neznají, tak je pedagogická fakulta spíše jednodušší cestou k VŠ vzdělání. Stále tam chodí především ti, co se chtějí vyhnout matice.

Studentů učitelství matematiky a hlavně fyziky je prý čím dál méně.

Do škol pak míří sice poměrně vysoké procento absolventů, ale zdaleka ne všichni. A pak je čeká střet s realitou a kdo nemá vysloveně štěstí na školu, je do dvou let pryč. Koho nevyžene to, že se sotva uživí (a to by většina ještě dala, kdyby fungovalo to ostatní), toho vypudí zůstávající kolegové, kteří chtějí, aby vše bylo jak před 30 - 50 lety v kombinaci s rodiči, kteří většinou chtějí pravý opak, a systém, kde v tom ten mladý zůstane vlastně sám, zavalený hromadou povinností, na které ho škola ale jaksi nepřipravila, což je dovršeno pohrdáním a nadávkami veřejnosti na ty lajdáky, co za půlku práce "normálních lidí" dostávají dvojnásobný plat.
Motivace mladého absolventa ped. fakulty proprat se s přeplněnou heterogenní třídou, individualizovat a diferencovat výuku, řešit problémy s chováním, jednat s institucemi, čelit stížnostem a napadání od rodičů (vůči mladým a méně zkušeným velice časté) mizí ze dne na den.

Tak z mých 4 dětí 2 šly učitelství studovat (z toho jedno má i pracovní zkušenost ze ZŠ, MŠ a dětské skupiny), jedno to zvažovalo jako možnost a jedno má rádo děti, ale nechuť ke školství ho dostihla ještě jako studenta, takže tato možnost nakonec odpadla.

Ale nakonec do školství nepůjde nikdo a i já jsem jednou nohou pryč.

U mě to tedy není o penězích, já měla příjem dost nadstandardní (ale taky to, co jsem dělala jen já, teď dělá několik lidí), ale je fakt, že u dcer to roli hrálo. Jedna odešla z VŠ po regulérně ukončeném roce studia s tím, že se jí to studium prostě nevyplatí (a znechucená přístupem na PedF), protože jako prodavačka s nástupním platem má těch peněz skutečně víc. A že si třeba někdy VŠ dodělá, ale rozhodně ne učitelství. Přitom ji pedagogika a psychologie hodně baví, teď si sama pro sebe nechala nakoupit hromadu literatury, fakt ji to zajímá.
Druhá sice ještě dálkově obor studuje, ale už dělá mimo, jen tři dny v týdnu, což se jí se studiem skvěle kombinuje, a přitom za stejné peníze jako měla v MŠ a na ZŠ. Navíc si nemůže vynachválit fungování a lidský přístup v té firmě, a to tam jsou vysokoškoláci jen na nejvyšších postech, jinak často nekvalifikovaní dělníci. Ale se všemi se tam prý jedná skvěle, lidsky, což po jejích zkušenostech ze školství je jak balzám na duši.

Já jsem na školství dost zanevřela, sice tam stále ještě "přicmrndávám" za minimálku, ale už vůbec nemám problém s představou, že ho opustím úplně.

Větře, od jedné kamarádky učitelky teď dělá Dcera SŠ peďák. Hrozně si to přála. Jedna z mých kolegyň je z VŠ rodiny, z velmi prestižního oboru. Byl to její sen. Ale zároveň teď studuje i jiný obor, protože děti ji baví velmi. Nebaví jí buzerace a ředitelé a některé kolegyně. Chce mít alternativu. Od jiné kolegyně by dítě rádo učilo, prostě to s dětmi umí, ale jako OSVČ si vydělá násobně více - jo, maká jako ďas, ale příjmy tomu odpovídají a volno si naplánuje, jak potřebuje. Nicméně bavíme se o MŠ, kde není třeba být nutně VŠ. Některé kolegyně z MŠ šly na1.stupeň. Ta práce v MŠ je nezastupitelná. Umí 7delat výuku jinak, a rozumí tomu, jaké děti do školy přichází. A v rodině mám aktuálně studenta specky, zřejmě bude pokračovat na Mgr.