Diskuze : Záliby : Kočka

Mame dva bratry, kteri maji love/hate vztah. Nekdy se zmlati, jindy se olizuji. Vetsinou teda prevlada nevvrazivost. Ted pres teple obdobi jeden okupuje predni zahradu (a hlida, lezi na ceste a nikomu se neuhne), druhy zadni zahradu, sidli na houpacce. Uz je jim skoro 14, vychazeli spolu pratelsky jen prvni rok.

Svagr ma matku s dcerou. Hraji si spolu, olizuji se, obcas jedna,druhou prozene. Ale nespi spolu, kazda si udrzuje svuj prostor.

My máme sourozence, kteří se úplně ignorují. Ale jakože úplně. Povahové jsou taky úplně jiní. Ze srandy říkám, že jsou jako já a manzel.
Kocour je pozivacny flegmatik, který 20 hodin spí na gauči a zbytek žere. Rád se nechá pohladit, dost často to sám vyžaduje. Je opravdu hodný a klidný.
Kočka je elegantní, stihla, trochu neuroticka dáma. Většinou nekde v pohybu. Pres den je venku. Přijde, když má náladu. Občas se nechá pohladit, občas si o to sama řekne. Ráda spí s námi nebo kluky v posteli.

Matku a potomka nemáme. Měli jsme dva brášky, matku nikdy neviděli. Našli jsme je vyhozené v igelitce, ještě měli pupeční šňůry. Vypiplali jsme je na flašce a byla to velká radost. Krásně si hráli, spali spolu v pelíšku, navzájem se umývali. Když jim bylo přes rok, tak jeden kocourek tragicky zahynul a aby nebylu zbylému Penymu smutno, pořídili jsme mu kamarádku Leontýnku. Malinkaté koťátko, které někdo vyhodil na veterině. Jak jsme ji přivezli, Peny ji chtěl bezelstně olíznout, přivítat. Slaďoučké koťátko na něj zasyčelo, profackovalo ho z obou stran a tento vztah trvá již skoro 6 let. Nervou se, ale taky se nekamarádí. Míjí se a tolerují, jen občas se proženou, takže vlastně dobrý. Postupně se k nám od té doby přitoulalo více koček (ony si to asi mezi sebou nějak řeknou nebo co), vždy raněných nebo nemocných. A vždy se to mezi sebou nesnášelo. Takže izolace v koupelně, léčba a hledání nového domova. Rekord drží kocour, který u nás v koupelně byl od listopadu a minulý týden jsem ho odvážela do útulku (teda spíše kočičího ráje na zemi), kde má volný pohyb a snad i šanci na vlastní domov. Ale žádné kočičí přátelství (kromě těch brášků) jsem nikdy nezažila, spíše naopak.
A je červenec, měsíc, kdy k se nám pravidelně přitoulá nějaký raněný kočičí ubožák, tak se děsím co to bude letos .... koupelna je volná.....

Docela by mě zajímalo, jestli matka ještě ví, že jde o její dítě a obráceně.. to jsem si často taky říkala.

Mám kočky celý život, momentálně sedm, angažuji se i v pomoci jim.
Každá má svou náturu, některé se přátelí, některé ignorují, jiné nesnášejí. Když jsem jednu musela bohužel nechat odejít kvůli neléčitelnému onemocnění, její kamarádka dlouhodobě truchlila a zcela se od té doby změnila, je mnohem tišší a uzavřenější. Jsou to 4 roky.