Diskuze : Drbárny : Mladé maminky

Chápu, tohle je něco, co si musí rozhodnout každý sám. Protože i kdybychom se tu postavily na hlavu, tak na univerzální řešení nepřijdeme, protože žádné neexistuje. Každému vyhovuje něco jiného a každý máme jiné podmínky.

Mám známou, která otěhotněla velmi brzy po krátké známosti, zůstala s dítětem sama, dodnes žije s dcerou u rodičů, partnera nemá a přestože velmi touží po dalším dítěti, tak se to moc nadějně nejeví. Ale pořád mi přijde, že je na tom lépe než jiná naše známá, která je v necelých 35 letech bez partnera, svobodná a bezdětná.

a psal to někdo?

Lassie

Uff, když si vzpomenu na dobu, kdy jsem s nadšením nahlížela do kočárků a bylo mi do breku při představě, že budu muset ještě pěkných pár let makat jak barevná, než budu moci založit rodinu...

Albo, on neexistuje univerzální návod. Znám i matky, co si libují, jak to bylo fajn, že měly děti brzy, a spoustu věcí, co většina lidí dělá před dětmi, prostě dělaly pak v době, kdy ty děti vyrostly.
Já sama jsem měla prvního syna ve 29, druhého ve 31 a co nejdříve bych ráda 3.dítě a mateřství si užívám i díky tomu, že jsem do něj šla bez pocitu, že by mi někde něco uteklo. Dokážu si představit situaci, že bych si děti pořídila i tak o 2 roky dřív, ale pro mě bylo prioritou se před založením rodiny finančně zajistit a mít rozjetou kariéru, protože se mi dělá fyzicky zle při představě, že bych měla být bez peněz a napospas partnerovi. Ale znám třeba holku, co plánovaně otěhotněla v 18 letech a rodila měsíc po maturitě (s o 2 roky starším přítelem), protože jí v pubertě zemřela maminka (taktéž hodně mladá) na dědičnou chorobu a ona se bála, že své děti třeba nestihne vychovat.

Nejsem si tím jistá, v dnešní době a uskromnovat se na azyláku, sama klidně i pod mostem... s dítětem ne