Příspěvky 1 až 7 z 7
| Radka*+Karolínka 26/11/07 |
|
|
Rozloučení
(1.5.2006 1:52:32
)
Ahoj všm,chtěla jsem to vložit dodeníků,ale nějak mi stávkuje pc,takže vkládám sem.
Holky moje,konečně jsem se odhodlala k napsání deníčku č.2.Bohužel,je to taky deníček poslední.Celou dobu,co jsem si říkala,že vám sem napíšu a vysvětlím spoustu věcí,jsem taky váhala,jestli opravdu napsat či ne.říkala jsem si,přece jim nebudu psát o svých starostech,nebudu zatěžovat.Ale nastala situace,kdy vám to prostě říct musím.Některá už možná tušíte.Ono nakonec i hodina,kdy toto píšu,napovídá,že se něco děje.Nemůžu spát,je mi strašně zle,bulím,buší mi srdce a jsem s nervama úplně na dně a nejen s nervama,jsem na dně úplně se vším.30.4,což už je vlastně včera,jsem úplnou náhodou našla v digi foťáku fotky,které mi minimálně nějakou dobu ještě měly být utajeny.Na fotkách byl náš byt,naše peřiny,naše postel,křesla,prostě naše věci a na nich seděla naprosto cizí ženská.Pak najednou byla fotky,kde spala v křesle,pak jak spí v našem povlečení....no bylo tam toho prostě víc.Zkrátka a dobře,nevím,jak se takovýhle věci říkají.....ale manžel má jinou.Uhodila jsem na něj,první reakce byla že se zmohl leda vykoktat že je to kámošovo žena a pak už věci nabraly rychlý spád.Ke všemu se přiznal a já najednou byla naprosto bezmocná.Chtělo se mi strašlivě brečet,řvát na něj,rozbít mu hubu,zabít ho...nic z toho se nestalo,možná bohužel.Objevení fotek byla přítomná dcera a v obýváku,odkud jsem si ho zavolala na nás čekali 4 známí - návštěva.Dlouze,strašně dlouze jsme mluvili ve vedlejší místnosti,slzy se mi tlačily do očí a přesto jsem nijak brečet nemohla.Nějak se to ve mě všechno zaseklo.Zkrátím to-ukončili jsme to s tím,že si najde podnájem a odstěhuje se,prozatím na dočasnou dobu a uvidí se,jestli pozná že to co mu chybí jsme my dvě nebo jestli to bude odchod definitvní.Nikdy jsem si nepřipouštěla,že by se tohle mohlo stát právě mě a najednou jsem postavená před situaci,ze které nevím jak ven.Nemít malou,věřte mi,že bych to všechno skončila.Pořád na to myslím,ale kvůli Kačce nemůžu.Je teď to jediné,co mi v životě zůstalo a i když vím,že by se o ni manžel postaral dobře,nechci jí tomu hajzlovi nechat.Pak jsou tady sice rodiče a ségra,o nichž jsem si vždycky myslela,že bych jim to nemohla udělat.Teď mám jiný názor a asi bych se na ně neohlížela.Je mi fakt hrozně,holky já se strašně bojím,že to nezvládnu a něco si udělám.Co by pak bylo s Káťou?Když se na mě podívá těma svýma očičkama a obejme mě,jsem úplně v její moci,miluju jí víc než vlastní život.I když jsem něco tušila,pořád chyběla ta jistota..Myslela jsem si,že chci raději vědět pravdu než žít v nejistotě,ale vidím,že to byla chyba.Jistota je mnohem horší.Nedokážu si představit,co teď bude,jak se uživíme,co se školou,uvažovala jsem i o tom,že se odstěhuju já,je to strašně živý,čerstvý.Promiňte mi,jestli píšu zmateně,asi jo,ale potřebuju to ze sebe aspoň malinko dostat,i když vím,že stejně neusnu.Na spoustu věcí zcela jistě zapomenu,ale nezlobte se na mě,jsem fakt úplně hotová.Najednou se mi zhroutilo všechno,celej svět,všechny plány,touhy,přání,všechno je pryč.Všude kolem mě je černo,tma,prázdno,jenom to moje malý sluníčko mi svítí na cestu,která bych byla nejradši aby skončila.Kdybysme se už neviděly,prosím nevzpomínejte na mě ve zlém,měla jsem a mám vás všechny moc ráda,prožila jsem s vámi strašně fajn chvíle,byť jen virtuálně.Odmlčuju se nevím na jak dlouho,možná na pořád,nejsem schopná říct.Jenom prosím kdybyste mi někdo psal reakci na tenhle deníček,nepište nic na dlouhánky,do deníků ani na diskusi,ale výhradně na můj mail.Uvidím,jak zvládnu odchod manžela a pocit,že bydlí s jinou,přestože miloval mě a vůbec to všechnu,to zklamání a zradu,nevím jako to skousnu,jestli vůbec.Tenhle můj život se nepovedl,ale chtěla bych aspoň dceru jak se říká vypravit do života se ctí,chci z ní vychovat slušného člověka a pak už mi na ničem nezáleží.Vlastně se nebojím odejít,ale nechci ji tu na světě nechat nepřipravenou na život.Zlatíčka,mějte se krásně,mám vás ráda a přeju vám všem jen to nejlepší.Já to štěstí neměla,ať to vyjde aspoň vám.Vaše Radka*
Odpovědět |
|
|
|
|
| Pracující doma |
|
|
Držíme palečky
(23.2.2005 8:36:31 Komentář ke článku
)
Ahojky Míťo, toje tedy smutné, když jsem to četla úplně jsme se dovedla vžít dotvé situace a i zlzy se mi objevily v očích. Vyřˇiď Aničce, že je statečná holka a držíme jí palečky, aby šla co nejdříve domu. A myslím i na tebe aby jsi byla v pokud možno v pohodě a brzy si jí zase přivezli domů. Móc na tebe budu myslet. Pa Jíťa
Odpovědět |
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
|
Jo, je to složité
(12.2.2005 18:14:55 Komentář ke článku Lído, jde mi hlava kolem...
)
Tedy přesněji je to takhle: s druhým manželem a dvěma mrňousy bydlíme v Praze na Jižňáku, první manžel s velkými kluky bydlí taktéž v Praze, ale ve Vysočanech. Mají takovou chlapskou domácnost. :-)
Na stavební fakultě jsem teprve 8 let, takže s tvým manželem jsme se tam fakt o dost minuli. A během té doby jsem ještě byla rok a čtvrt na MD s Doubravkou.
Odpovědět |
|
| Dáša-Dáda-Jirunka |
|
|
(4.2.2005 14:39:35 Komentář ke článku Tak
)
Ty brďo ,pět dětiček ,to je krásný :o)
Měla jsem spolužačku a ta byla jedenácté ,poslední dítě.
Odpovědět |
|
|
Příspěvky 1 až 7 z 7
|
|
