Na netu jsem hledala ubytování v Hřensku (České Švýcarsko). Hledala jsem kempy, pár našla, tak jsme si řekli, že jak cestou nějaký potkáme, zastavíme se a podíváme jak to tam vypadá. Musím říct, že hrůza. Projeli jsme ten den čtyři kempy a jeden horší jak druhý. Pro nás byla rozhodující teplá voda a čisté sociálky. Asi chceme moc.
Největší ránu jsem teda viděla přímo v Hřensku. Kemp se nachází v Mezních loukách. Maličký, to se nám líbilo. Ale na recepci divná ženská, která nám do očí tvrdila, že teplá voda teče celý den ( ve skutečnosti jen hodinu) a sociální zařízení by jste našli i po slepu. Smrad úděsný.
Tohle fakt docela nechápu. Přístup některých provozovatelů je příšerný. Přece čisté a nezapáchající sociální zařízení je naprostý standart. To je základ, teplá voda po celodenních chození je snad nějaký bonus?? To by taky mělo být samozřejmostí. Klidně těch deset korun do automatu dám, ale at je voda teplá a sprcha čistá. Podle mě se na kempu prodělat nedá. No nic, někde to prostě jde a někde bohužel ne.
Bylo příšerné teplo, my už ztahaní z cesty a představa, že budeme procházet penziony a hotely nebyla zrovna moc příjemná. Na parkovišti jsme se dali do řeči s hlídačem a ten nám řekl na rovinu, že ubytování asi neseženeme, penziony určitě ne, snad jen hotely, ale ty budou pěkně mastné. Ale prý tady za parkovištěm funguje ubytovna. A pokud chceme jen přespat a potom celý den trajdat po lesích, tak je to ideální možnost. Abych řekla pravdu, tak mě zajímalo jediné. Teplá voda a čistý záchod. A to bylo. Ze to ubytování nebylo prvotřídní to mi už bylo šumák. navíc jsem mluvila s našima, říkali nám, že jsou hlášeny velké bouřky, tak to prostě rozhodlo. S obrovskou úlevou jsme vypakovali, vytáhli mapu a vymýšleli kam ještě vyrazíme. Před tůrou jsme skákli na oběd a tam nás mile překvapili, že k ubytování máme i snídani. Bylo po problému:-)
Podle mapy jsme si vybrali trasu na „malou Pravčickou bránu“. Mělo nám to být hned divné. Nepotkali jsme ani živáčka:-)) Ten terén byl strašný. Šílený kopec. Malá pravčická brána je opravdu malá. Takový shluk kamení:-) Ale byli jsme tam. Sedíme na lavičce, Ivka lítá a koukáme na směrovky. Tak ještě půl kilometru a měl by být loupežnický hrad ( http://www.npcs.cz/public/npcs_cs/cz/_akce_verejnost/_tipy/tip.html ).
Tak jdeme na to. Vidět není nic, tak jsme zvědaví co to bude. Před náma je obrovská skála a k ní vedou příkré schody. Dole stojí pár staříků a hned na nás, že to s tím dítětem tam nemůžeme, je to nebezpečné. To je něco na našeho tatina. Prý jdeme nahoru, já ponesu krosničku a batoh, a on půjde s Ivetkou. Moc dobrý pocit jsem teda neměla. Ta cesta nahoru byla děsivá. Stačilo špatně stoupnout a bylo to jisté. Ale stálo to za to. Nahoře bylo nádherně. Vyhlídka parádní, sluníčko, pofukoval vítr a když vylezl i tatka s Ivkou a Ivka řvala na celé kolo Hurááááá:-)), tak to nemělo chybu. Cesta dolů už byla dobrá. Ted nás čekaly ještě takové 3-4 kilometry zpátky. Ivka spát už nechtěla, tak jsme celou cestu zpívali. Nejvíc jí šla .... mami se raduje, že bude píct housky....., .... brambory pečený, byly málo maštěný...., ..... tytyty, ty to budeš platiti....., ...... myslivec, péro na klobouku...:-)) Ke konci už z toho měla takový guláš, že to motala všechno dohromady. A hádejte co se mi celou noc mlelo v hlavě??? ... mami se raduje.... A kromě toho byla v noci příšerná bouřka. Předpověd se vyplnila.
|
