Cestou ze Štrby se zastavujeme v Tatranské Lomnici a jdeme zjištovat situaci kolem lanovky. Tady je to takové zapeklité. Cesta se skládá ze dvou úseků. Z Tatranské Lomnice vyjedete kabinkovou lanovkou na Skalnaté Pleso a teprve tam si můžete koupit lístek na cestu visutou lanovkou na vrchol Lomnického štitu. Do kabinky se vleze 15 lidí a pobyt na vrcholu je omezen na 50 minut. To znamená, že během jednoho dne za pěkného počasí se na vrchol dostane pouze 450 lidí. Ale lístek si nemůžete koupit dole. Bylo nám řečeno, že musíme přijít brzo ráno, vyjet první úsek a hned koupit lístek na Lomničák. Kolem poledního bývá vyprodané.
Ráno vstáváme brzo a k lanovce se dostáváme kolem půl sedmé. Hodinu před spuštěním lanovky. Ano jsme tady opravdu první:-))) Ale během chvilky přijíží další a další lidé. A teď ještě k počasí. Vyšlo to naprosto neskutečně. Bylo modré jasné nebe, bez mráčku, úplně kýčovitě modrá jasná barva. Říkají že takových jasných dnů je za sezonu jen pár. Prostě jsme to chytli:-)))
O půl osmé vyrážíme první lanovkou na Skalnaté pleso. Hned jdeme koupit lístky na Lomničák a dostáváme se do první kabinky. Odjezd je za hodinu. Užíváme si Skalnatého Plesa bez lidí, koukáme, fotíme tu nádhreru, Ivetka lítá, běhá. Konečně nasedáme a vyrážíme na vrchol Lomnického štítu. Cesta je opravdu zážitek, vidíte, jak vám ubíhá cesta, stoupáte pořád výš, ostatní kopce zůstávají za váma a před váme je jen jeden možný vrchol. Naštěstí cesta není natolik dlouhá, aby člověk začal přemýšlet, jestli nahoru vyjedete nebo ne:-))) Vystupujeme a máme 50 minut než pojedeme zpět. Nahoře je opravdu úžasně. Je to asi to nejlepší co jsem zatím z hor zažila. Člověk cítí pokoru před těmi velikány a na druhou stranu zase to lidské odhodlání vrchol pokořit. Hlava mi nebere jak dostali nahoru všechen ten materiál, zařízení. Ale je to tam. Nahoře je kavárna, jmenuje se Dědo. Tak se kdysi Lomničáku říkala. Dědo se zlobí:-))) Teploměr na sluníčku ukazuje neskutečných 31 stupňů. Ivetka má pusinu zamaskovanou 40 OF, sluníčko pěkně peče. Dáváme si kafíčko, Ivuš všechno prozkoumává, já ji držím za šos, sice je všude zábradlí, ale pro Ivku žádná překážka. A ten vzdoušek. Opravdu je to nádherná hodinka. Vracíme se zpět. Na Skalnatém Plesu je hodně lidí a lanovkou přijíždí další a další. Ivetka je nějak nadopovaná tím čerstvím vzduchem, po svých obchází celé Skalnaté Pleso. Teda obchází, spíš vyškrábe se na kámen, skočí, hop, a skok a pořád dokola. Na Plesem je postavená hvězdárna a od tud vychází další turistické cesty. My se vydáváme na Malou Svišťovku a dál do mezistanice kabinkové lanovky. Jmenuje se to Štart. Ivetka usíná v sedačce a my pokračujeme. Po kopcích se jde strašně dobře, sice cesta plná kamenů, ale rozhled je úžasný, je to opravdu příjemná makajda. Asi po hodině a něco scházíme do lesa a nastává taková ta lesní jednotvárnost. To už cítíme únavu, nejspíš kombinace čerstvého vzduchu, nadmořské výšky a toho nekonečného šlapání. ale přece jen se dostáváme k cíli, nasedáme, teda spíš naskakujeme na lanovku, sjíždíme do Tatranské Lomnice. Nevím jak Ivka, ale my jsme neskutečně spokojení, byl to úplně bezva den. A to ještě není konec:-)))) V kampu se rozhodujeme, že si zajdeme do Staré lesné do hotelu Kontakt (http://www.hotelkontakt.sk/) Mají tam bazen a k tomu vitální svět. Tohle zažíváme poprvé a je to teda šokáč. Vitální svět je soustava parních lázní, saun, bazenu a relaxačních místností. Jen jednu chybu to mělo, nebyla tam žádná hlídačka:-)))) Ivka byla zlatá, půlku s náma zvládla, vychutnali jsme si mentolovou saunu, bylinkovou (heřmánek, meduňku, mátu). V každé relaxační místosti to jinak vonělo a hrála jiná hudba. K tomu hora umělého sněhu na schlazení. Prostě to bylo něco naprosto úžasného a pro unavené tělo maximální ralaxace. Ale protože naše Ivetka je torpedo a tohle byla nůďa, tak zhruba po hodině jsme to vzdali a vrhli se do normálního bazenu a pořádně se vyblbli. Odchod po třech hodinách opět s řevem. Jak jinak:-))))) |
