Pak jsem měla problém s placentou,nechtěla se odloučit,tak mi dali ještě dvě injekce na odloučení,ale vůbec to nepomohlo .Zkoušeli jsme jestli pomůže, když se Adrianka přiseje k prsu,ale ani to nezabralo,tak se asistentka pokoušela tomu pomoct, že mi tlačila na břicho,ale byla to tak hrozná bolest, že pak rozhodli, že když se placenta neodloučí do 4h,tak budu muset jít pod narkózu a udělají to na operačním sále. Adrianku nám odnesli na zvážení a změření (3900g/52cm) a já nakonec musela jít na operační sál, kde mě uspali. Prý se placenta v té chvíli uvolnila sama. Přitom mě ještě udělali pár vnitřních stehů a jeden z venku, kde se mi to jen trošku odřelo. Naštěstí mě nemusely nastřihnout, asi pomohla masáž hráze, kterou jsme prováděli s Markem každý den 2 týdny před porodem.
Až to dodělali, poslali Marka ať jde za mnou a mluví na mě. Bylo moc příjemný, probouzet se když na mě mluvil můj milovaný manžílek.Tak jsme si tam asi hodinku povídali a kolem 6.30 mě odvezli na pokoj.
Měla jsme suprový porodní asistentky a i doktoři, se kterými jsem se tam potkala, byli fajn (všichni byli mladí) . Když pominu bolesti, tak na porodním oddělení to bylo opravdu perfektní.
Jsem tak moc šťastná, že byl Marek u porodu a prožívat to se mnou. Moc mě jeho přítomnost pomáhala a cítila jsem se v bezpečí a s pocitem, že vše spolu zvládneme.
Bez něj bych snad ani nedokázala porodit :o) nebo hodně těžce.
|
