Rodiče z toho mají nervy na pochodu, trápí je pocit bezmoci a pochyby, zda něco neudělali špatně. Může se ale objevit i zlost a vztek a zoufalý rodič si v duchu říká: „Tak už konečně přestaň křičet!“ Některé rodiče zase přepadá smutek a rezignace, že se jejich „zázračné dítě“ nechová podle jejich představ.
Důsledkem podobných záporných pocitů bývá nakonec vždy pocit viny: „Jak jsem si mohla o tom sladkém drobečkovi myslet něco tak ošklivého?“ – říká si maminka, když se dítě nakonec „ukřičí“ a usne. „Jak jsem se na něj vůbec mohla zlobit?“ Nepropadejte výčitkám svědomí, podobná škála pocitů tváří v tvář věčně křičícímu dítěti je zcela normální. Rodiče se nevyspí, jsou přetažení a podráždění a malý křikloun ovlivňuje život celé rodiny
Kdy se dá hovořit o křičícím dítěti? Je to dítě, které křičí skoro celý den, zdánlivě bez sebemenší příčiny: Je nakrmené, přebalené, přiměřeně oblečené… Takové dítě ale křičí víc než jeho vrstevníci z jednoho prostého důvodu – je citlivější a složitější než jiné stejně staré děti.
Příčiny této větší citlivosti zatím nejsou známy. Křičící děti ale mají velký problém přizpůsobit se životu mimo bezpečný prostor mámina bříška. Každodenní činnosti - probuzení, krmení a trávení, koupání a oblékání jsou pro ně zatěžující. Reagují podrážděně na každý sebemenší podnět a těžko se uklidňují.
Mnoho malých křiklounů vůbec nereaguje, když se je rodiče snaží uklidnit. Když matka nebo otec vezmou křičící dítě do náruče, začnou s ním přecházet po místnosti, houpat je a konejšivě na ně mluvit, mívá to často zcela opačný účinek. Dítě začne křičet ještě víc.
Zařídit si život s křičícím dítětem není jednoduché. Dobré je poradit se s psychologem nebo s lékařem a naučit se s jejich pomocí lépe poznat dětské potřeby. Rodiče jsou pak schopni vnímat i nepatrné signály, které jejich dítě vysílá, a pochopit, co znamenají.
Pomoc ale potřebuje nejen dítě. I rodiče musí mít možnost dobít si baterky, odpočinout si a dosyta se vyspat (viz článek První dny doma).. Jen tak dokážou přistupovat ke svému dítěti s dostatečnou trpělivostí a překonat fázi obtížného přizpůsobování svého potomka okolnímu světu. Pokud jsou totiž rodiče ve stresu, ocitají se v začarovaném kruhu. Citlivé dítě napětí a stres okamžitě vycítí a reaguje ještě usilovnějším křikem.
