Usínání usnadní pravidelný a neměnný večerní rituál. Důležité přitom je ukládat dítě do postýlky zásadně když je vzhůru, ne je uspávat v náručí nebo ve vlastní posteli a přenášet je do jeho postýlky už spící.
Jak si správně počínat, když se z večerního usínání stal každodenní boj, který vyčerpává dítě i vás?
Vyzkoušejte několik různých postupů a vyberte pro své děťátko ten, který bude jemu i vám nejlépe vyhovovat.
Pusu na dobrou noc
Po puse na dobrou noc odejděte z pokoje, ve kterém dítě spí. Pokud začne plakat, vraťte se po půl minutě zpátky a uklidněte je, ale neberte je do náručí. Pak opět odejděte. Když znovu začne plakat. Počkejte pět minut, než se vrátíte, krátce (dvě tři minuty) dítě uklidněte a zase jděte pryč. Dobu, po které se k dítěti vrátíte, pokaždé prodlužte o pět minut. Další den začněte s deseti minutami a zvyšujte dobu své nepřítomnosti až na 20 minut. Když dosáhnete půlhodinového intervalu, pokračujte tak dlouho, až to dítě jednoho dne „vzdá“ a snadno usne.
Tato metoda je náročná, protože některé děti vydrží křičet dlouho a rodiče to těžce nesou. Když uslyšíte, že dítě v křiku polevuje, nechoďte do jeho pokoje, protože jakmile se objevíte, začne zpravidla protestovat ještě hlasitěji.
Zůstaňte na blízku
Pokud se vám tato metoda zdá příliš tvrdá, vyzkoušejte mírnější metodu – vracejte se k plačícímu dítěti v kratších intervalech. První noc dvakrát po třech kminutách a pak vždy po šesti minutách, druhu noc poprvé po třech minutách, pak dvakrát po šesti minutách a dále vždy po devíti minutách, třetí noc poprvé po třech minutách, pak po šesti minutách a dále vždy po devíti minutách a čtvrtou noc dvakrát po šesti minutách a pak vždy po devíti minutách. Devítiminutové intervaly dodržujte i další večery. Čekání vám pomůže vydržet, když se budete v mezidobích věnovat nějaké ruční práci, od které můžete snadno odejít, například pletení nebo čtení časopisu.
Nemáte-li „nervy“ ani na tuto metodu, vyzkoušejte něco jiného. Nejhorší totiž je, když jednou na pláč a křik dítěte reagujete a jindy ne. Po večerním koupání a krmení položte dítě do postýlky, vysvětlete mu, že teď půjdete vedle, ale zůstanete nablízku. Používejte vždy stejnou větu na dobrou noc, například „A teď budeme hezky spinkat,“ nebo „Hezky se vyspi, zlatíčko moje,“ a odejděte z místnosti. Když dítě začne plakat, protestovat a vstávat, vraťte se, opět je položte, zopakujte větu na dobrou noc a znovu vyjděte z místnosti. Opakujte to tak dlouho, dokud dítě neusne.
Zklidněte hlas
Snažte se, aby váš hlas zůstal stále stejně klidný, dítě ničím nerozptylujte. Cílem je, aby je to přestalo bavit a aby usnulo. Uvědomte si, že vaše podráždění se přenese na dítě a po spaní je veta. Nevýhodou této metody je, že může trvat dosti dlouho, než zabere, a do té doby musíte počítat s tím, že se sama vyspíte méně. Dobré je, když se na večerním ukládání alespoň občas podílí (stejnou metodou a stejně klidně) partner, případně prarodiče.
Metoda odměňování
Je-li dítě večer zvláště neklidné, možná na ně nejlépe zabere metoda odměňování. Položte dítě do postýlky, pohlaďte je a dejte mu pusinku na tvářičku a slibte mu, že se za minutku zase vrátíte a pomazlíte se s ním, ale jen tehdy, když zůstane hezky ležet a bude hodné. Vyjděte z místnosti a za chviličku se zase vraťte a dítě znovu pohlaďte a dejte mu pusinku. Pokud se snaží vstávat, nehubujte je, ale jemně je zase položte a připomeňte mu, že pohlazení dostane jedině když bude lidně ležet. Udělejte si z pusinek na dobrou noc večerní hru, časem se dítě naučí vystačit s jedním pomazlením. Musíte ale zůstat důsledná a odměňovat dítě jen pusinkou a pohlazením bez dalšího povídání. Počítejte ovšem s tím, že některým dětem může ze začátku trvat až tři hodiny, než usnou.
Raději drobné změny
Může se stát, že se večerní rituál ukládání do postýlky začne prodlužovat a dítě dokáže usnout, jedině když je držíte za ruku nebo alespoň zůstanete s ním v místnosti. Odvyknout je bývá těžké. Obecně platí, že dítě lépe přijme postupné drobné změny než jednu velkou a zásadní. Pokud dítě chce, abyste s ním zůstala v místnosti, sedněte si první večer na židli u jeho postýlky, další večer židli postavte o kousek dál a tak stále pokračujte. Jak brzy začne metoda fungovat, to záleží na tom, jak moc bylo dítě předtím zvyklé na vaši těsnou blízkost a neustálou přítomnost. V době, kdy budete sedět u dítěte, se na ně nedívejte a nereagujte na jeho pokusy navázat s vámi kontakt. Třeba si čtěte při malé lampičce. I když pak dítě akceptuje váš odchod z dětského pokoje, slibte mu, že budete stále na doslech za pootevřenými dveřmi. Fyzickou blízkost rodiče při usínání vyžadují většinou děti, které mají vekou potřebu lásky. Proto se s dítětem nikdy nezapomeňte hodně pomazlit, než je uložíte do postýlky, aby se ujistilo o vaší náklonnosti.
