Varování v nebezpečí
Strach tedy není nic, za co by se měl někdo stydět, nebo za co by rodiče měli své dítě trestat, Je to obranný mechanismus, varovný signál, že si máme dát pozor. Když se ocitneme v nebezpečné situaci, máme být varováni, když ne rozumem, tak pocitem situaci vyhodnotit a správně zareagovat.
Složitá cesta na svět
Další hypotéza spatřuje příčinu dětského strachu ze tmy v porodu. Děťátko, které se dostává porodními cestami na svět, se dostává doslova a do písmene do úzkých, nemá místo, nemá světlo. Přitom je to už hotový človíček s pocitovou výbavou, který musí projít zátěžovou situací, kdy bojuje o život.
Nepříjemné pocity v dětství
Podle třetí hypotézy se strachy a obavy vytvářejí po narození, v prvních fázích života. Pokud se dítě setká s nepříjemnými pocity, může se projevit strach, a je otázkou, na kterou situaci se zaměří, zda na tmu, na úzké prostory nebo třeba na pavouky.
Někdy se strach nemusí projevit v dětství, ale až v dospělosti, při větší psychické zátěži. Naše psychika totiž funguje tak, že se nové informace vrství na staré. Těch starých se nikdy nezbavíme, jen na ně někdy zapomeneme, a v každém člověku tak zůstává kus dítěte s jeho pocity, strachy a obavami.
Stává se, že normální strach přeroste v nepřekonatelný strach, mluvíme pak o fobiích. I ty už ale umí moderní psychologie zvládat.
K životu potřebujeme světlo
Tma vyvolává pocity nejistoty v každém člověku, říká doktorka Sládečková. Nejsme na pohyb ve tmě vybaveni jako zvířata, která mají noční vidění. Orientujeme se z devadesáti procent zrakem, a k tomu potřebujeme světlo. Po tmě jsme dezorientovaní, nejistí, máme pocit že když se vyskytne překážka, nebudeme ji schopni překonat.
Jak zvládat dětský strach?
Co tedy dělat, když se malé dítě bojí tmy? Pokud má strach jít samo do sklepa, je to normální, není potřeba s tím nic dělat. Když ale rodiče cítí, že dětský strach je větší, nebo že se zhoršuje, můžou to zkusit sami zlepšit. Rozhodně by neměli násilím nutit dítě do situací, kterých se bojí, tím se pocit strachu většinou jen upevní. Dá se to přirovnat k plavání. Jsou děti, které když hodíte do vody, sice křičí, ale plavou. A jiné, které po takovém zážitku dostanou horečku, jen když mají projít kolem rybníka.
Metoda postupného odnaučování
U strachu ze tmy nelze drastickou metodu odnaučování použít, je potřeba likvidovat ho postupně. Dají se na to vymyslet různé hry a cvičení. Rodiče můžou jít s dítětem tam, kde je méně světla, a navozovat legrační situace, hrát si, aby dítě mělo přísun optimistických, příjemných pocitů. Tím se jeho prvotní nepříjemný pocit rozmělní. Nejdřív s ním překonáváme obavy z pobytu v tmavých prostorách společně, pak je můžeme motivovat, aby to zkusilo samo. Slíbíme mu odměnu, když to zvládne. Pokud rodiče cítí, že strach dítěte je nezvladatelný, je dobré zajít za psychologem a požádat o odbornou pomoc.
Nejdůležitější je pohoda
A jak je to s usínáním ve tmě? Máme k tomu dítě nutit, nebo mu povolit malou lampičku? Život by se měl žít v pohodě, pokud to jde, říká doktorka Sládečková. Žádný člověk nemá rád, když ho někdo k něčemu nutí. Proto bychom ani svoje dítě neměli nutit zůstávat po tmě, když je mu to nepříjemné a bojí se. Potřeba usínat při světle postupně odplyne. Je to jako s jídlem. Když se dítě nutí jíst něco, co mu nechutná, může to v něm vyvolat odpor na celý život. Když se mu dané jídlo nenutí, po čase ho samo začne jíst. Neznamená to dítě rozmazlovat, ale vytvořit mu pohodu tam, kde to jde.
