 Nejstarší zpráva o oblibě kopřivy se datuje již od antiky, kdy Horatius ( okolo roku 65 př.n.l ) napsal " ... budeš-li se uprostřed hojných jídel živit střídmě zeleninou a kopřivami, budeš déle žít. Básník Catullus ( asi 87 až 54 př.n.l. ) konstatoval: " Uzdravil jsem se klidem a kopřivou."
Kopřiva je sice známá jako plevel, rostoucí v křovinách, na polích a rumištích, ale její využití je nejen v kuchyni, ale i ve farmacii. Patří mezi předjarní koření a má vydatný zdroj vitaminů, chlorofylu a nerostných látek, především křemíku.
Mladé lístky se používají hlavně do velikonočních nádivek a do polévek, připravuje se z něho i špenát. Je součástí ozdravných kůr a čajů. Nať kopřivy dvoudomé obsahuje aminokyseliny, organické kyseliny a vitaminy. Lebeda zahradní (Atriplex hortensis ) se pěstovala se již ve starověkém Římě a Řecku jako zelenina. Používá se stejně jako špenát.
|
