Vím jedno návrší zámek nádhernej,
z nejhezčích pohádek ho znám,
stavěnej z křišťálu sahá k nebi pomálu,
povětří přijde k duhu princeznám.
Bílý je lilium, bílej krásnej den,
bílý je pravý hedvábí.
Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou,
jiná mě na tom světě nevábí
Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn.
dobře to v tomhe mlejně znám,
bydlí tam panenka, oči má jak pomněnka,
jinou už na tom světě nehledám.
Vím jednou oudolí, vím já pěknej mlejn.
Míří sem cesta s přívozem,
kde cesta necesta tady je má nevěsta
nerovná se jí žádná z princezen.
Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn.
Vedle něj rybník s rákosím.
Ta dívčí, co ji znám, je má bílá princezna,
tu si já vod pan táty vyprosím. |
