Už to žito naložili, do skladu je sváží, už se žluté koblížky na dožínky smaží.
Žene ježek užovku po pěšině k potoku. Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže. Vzal si boty kožené, že ji lépe dožene.
Žbluňk, žbluňk, zpívá Vltava. Žbluňk, žbluňk, to se jí líbí.Tím slovem racky uspáváa raky a ryby.
Žába leží v kaluži, pláče ze žalu, že má žabák v žaludku její žížalu.
Žába skáče, klouže v blátě, bláto má až na kabátě. Potom skočí do kaluže, umyje si bláto z kůže.¨
Ježek, ježek, ježek, měl pět koloběžek. Každý škemral:"Ježku, půjč mi koloběžku."
Už je léto, už jsou žně, na pole pojedeme! Až to žito požneme, snopy navážeme.
Žně začaly, slunce pálí, kombajny jsou na poli, všechno žito pokosily, vymlátily obilí.
Ježek, ježek, ježatý, honem běží do chaty. Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Moje štíhlé nožičky, přeskakují loužičky. Běží, chodí, loudají se, poskakují, toulají se.
Žába leží v kaluži, má veliký žal. Měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal.
|
|
