Počasí teda není nic moc. V sobotu pod mrakem, sem tam sprchlo. Během odpoledne dorážíme do ATC Sedmihorky. Pořád je zamračené, mraky naducané, tak musíme fofrem postavit stan. Domácí trénování se hodilo:-)) Postavili jsme stan, nafoukli lehátka, roztáhli spacáky, uvařili kávu a začalo pršet. Prý tam takto cedí od středy. Vyhlídky mizerné. Všechno je podmáčené. Ivka může jít ven jen v gumákách. V podvečer vykouklo sluníčko, tak vyrážíme na procházku. V lese jsme našli maliny, tak Ivka ochutnává první lesní plody. Všude jsou louže a bláto, Ivka gumáky, je spokojená. Samozřejmě že se natáhla jak dlouhá, tak široká. První mokré oblečení je na světě. Kde to budu sušit??
ATC Sedmihorky je veliký kemp. Je rozdělený na chatkovou část, potom na část určenou pro obytné karavany a část stanovou. U stanové části je postavená nová budova. Je v ní kuchynka (el. plotýnky, dřezy, teplá voda), jídelna, sociálky, sprchy. V prvním patře opravdická dětská herna. Z toho jsem byla teda dost mimo. Bylo to parádní. A můžu říct, že během dvou dní jsme s Ivkou hernu využily. Ve sprchách je teplá voda celý den. Za deset kaček 40 litrů:-)) A navíc pro malé děti je tam samostatná koupelnička s přebalovacím pultem a vana je hodně vyvýšená. Dítě sedí a vy se nemusíte vůbec ohýbat. Obrovská výhoda. Nedovedu si představit se s Ivkou sprchovat v tom šíleném frmolu lidí.
Bohužel počasí nám tady moc nepřálo. V sobotu střídavě pršelo, nepršelo. V neděli bylo sluníčko, to jsme vyrazili do Prachovských skal. A v pondělí pršelo znovu. To jsme se rozhodli zabalit a před deštěm ujet. Povedlo se:-))
Teď ještě k nedělní tůře po Prachovských skalách. Ze silnice není nic vidět. Byla jsem zklamaná, pořád natahovala krk a pořád nic. Ono když člověk jednou vidí Dolomity, tak laťka je postavená moc vysoko. Podle směrovek jsme se dostali na záchytné parkoviště, pořád není nic vidět. Jen lidí je hodně. Podle mapy jsme se rozhodli pro delší trasu. Po prvních pěti minutách nám začíná být jasné, že to nebude jen tak obyčejná procházka:-)) Stoupáme pořád výš a už konečně vidíme i nějaký ten šutr. Z těch je Ivetka nadšená. Sedí tatkovi v krosničce a vykřikuje skála, další, tady, vidíš? už, ještě....:-) První vyhlídka nás přesvědčuje, že šlapando bude stát za to. Pískovcové skály jsou před námi. Celá trasa je dobře přístupná, na nebezpečných místech je zábradlí, do kopců schody. Některé soutěsky jsou opravdu hodně úzké, takových 30 cm. Ivka musí dolů a šlapat po svých. Né že by protestovala:-)) Ušla po svých víc jak kilometr uplně bez problémů. Objevili jsme první borůvky a Ivka je z nich hotovka. Pusina fialová, ušmudlaná, ale šťastná.
Z prachovských skal jsme se ještě vydali na hrad Trosky. Je to pěkná ruina, jedna část je upravená na prohlídku. Na samý vrchol hradu vedou schody. Kolik jich je nevím, ale pořádně. Ivetka tam i zpátky po svých. Já už teda nohy necítím:-)) Večer Ivetka usíná téměř okamžitě. Před osmou dá mlíko, zavírám stan a za chvilku spí.
|
