|
|
|
Asertivně na kila o vánocích III. - Jak zvládnu okolí |
|
| Autor: Berrinkaa , 16.11.2005 | |
| klasické výroky okolí: "To jsem ráda, že jsi konečně tady, celý den peču, už se na tebe všichni moc těšíme. Tak pojď konečně ke stolu, husa už voní..... Ale, no tak, co je to s tebou, vždyť jsem to pekla hlavně kvůli tobě, to jsi měla vždy nejradši, když si nevezmeš, urazíš mě."
asertivní přístup (s respektem k sobě i druhé straně)
"Mami, moc díky, to je od tebe skvělý, že ses tak snažila. Ale já si to vzít nechci - začala jsem hubnout, takže jsem musela hodně výrazně změnit životosprávu. Husa a knedlíky, to je něco, co už si nedám. Mám radost z toho, že mi hubnutí jde dobře - právě i proto, že jsem změnila jídelníček. Jím teď hlavně zeleninu, netučné sýry, lehká masa, připravovaná bez tuku, cítím se skvěle na těle i na duši. Nechci si to vzít, ale doufám, že tě to nemrzí. Já si třeba vezmu trochu toho zelí, a husí prsa, ale pro příště tě poprosím, jestli můžeš vymyslet něco dietnějšího, nebo se dohodneme dopředu a já něco přivezu a pak to dotvoříme do konečné podoby."
Další možnosti odpovědí:
"Fakt je mi takhle mnohem líp, mám ze sebe radost, mám víc energie, elánu a síly. Není to nic proti tobě, ale já bych domu nemohla jezdit ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním to, co mi připravíš. Domluvme se na změně."
Výroky okolí:
"Tak si vezmi alespoň cukroví, je výborné, vždycky jsi ho měla ráda."
Asertivní odmítnutí:
"Já si vezmu dva kousky a ty si vychutnám."
Na možné matčiny námitky lze asertivně reagovat:
"Ne, děkuji, jsi hodná, je to výborné, vždyť vidíš, jak to ostatním chutná. Já si vezmu moc ráda to ovoce, co je na stole. Nemám na další cukroví chuť a nechci se nutit, to by ti přece radost neudělalo. Navykla jsem si jíst lehčí stravu a mám ověřené, že mi to dělá dobře. Cítím se od té doby opravdu lépe, nechci si to pokazit! Pokud bych to porušovala, ubližovala bych si." atd.
"Děkuji, ale vezmu si tohle, mám na to největší chuť."
"Ne, díky, teď nebudu, je mi takhle nejlépe, když nemám tak plný žaludek."
V rámci čisté asertivity nemá smysl utíkat do stereotypů manipulativních lží typu - "mami, jsi hrozně hodná, já bych si moc ráda vzala, ale včera mě chytnul žlučník, mám od doktora přísnou dietu", jediné možné řešení je objasnění situace hned.
Reakce lze obměňovat neomezeně, důležité je udržení vědomí - chci jezdit za matkou, nechci mít pocit viny, když nepřijmu to nejlepší - podle jiných - co je mi nabízeno; musím obhájit sebe sama. Naše protistrana to většinou myslí dobře, nabízí-li opulentní formu občerstvení, ale my musíme setrvat na tom, že to myslíme dobře především sami se sebou, že my jsme soudci toho, co je pro nás dobré, a nikdo jiný. Máme-li se rádi, míra naší sebeúcty je vysoká, nemáme s tím většinou ani problém, stačí jedno až dvě "ne", prezentované s úsměvem, mile, což je přirozeně startovní plochou pro respekt a přijetí druhými. Je-li pro nás odmítnutí problém, druhá strana to vycítí a vnímá naše rozpaky a váhání jen jako ostych, a přitvrdí na své vlastní nabízecí strategii - dlužno podotknout, že většinou skutečně v dobré vůli, což je to nejhorší pro člověka ostýchavě nejistého.
Je jasné, pokud jste se desítky let chovali jinak, že je těžké se hned změnit, ale pokuste se: Vyzbrojte se knihami o asertivitě, kterých je dnes k mání velké množství a cvičte v praxi - příležitostí bude habaděj.
|
|
Zobrazeno doposud 359 x.
|
|
