Otehotnela jsem naprosto neplanovane a na miminko jsme se s manzelem Frantiskem moc tesili. Cele tehotenstvi probihalo naprosto ukazkove a bez problemu a na materskou jsem nastoupila sest tydnu pred porodem. Podle UZV ze 13. tydne jsme meli termin urceny na 24. ledna, ale ja spis spolehala na druhy termin kolem 31. ledna, mozna spis zacatek unora. Podle kontrol se nic predcasneho nechystalo. Ve ctvrtek 26. ledna jsem mela jit na kontrolu, tak jsem jeste predtim zasla na monitor (teprve 2. v poradi). Tentokrat byl ukazkovy, tyden predtim se maly moc predvadet nechtel. Sestricka se se mnou rozloucila slovy „tak za tyden, jestli do te doby neporodite“ a ja v klidu odpovedela, ze to bude urcite nejdriv za tyden, tak mi jeste stacila odpovedet, ze nikdy nevim. Na kontrole mi dr. opet rekl, ze se jeste nic nechysta. Tak jsem vklidu odesla domu utvrzena v presvedceni, ze mame jeste tyden cas. Vecer jsem jeste byla pozvana do prace na oslavu narozenin 4 kolegu. Samozrejme se vsichni ptali, kdy to bude. Stejne jako vsem, kteri se me ten den ptali na to stejne – a ze jich bylo :-)) –jsem odpovidala, ze nejdriv za tyden. Posledni mesic tehotenstvi jsem se snazila jist min a lehceji, ale tam jsem se pekne prejedla, jako bych nemela tyden jist. Manzel me vyzvedaval asi o pul devate, jenze se mu tam zalibilo a nemel se k odchodu. Dal si trochu vinka, ale kolegove ho k tomu jeste sem tam zatahli do kuchynky ... moc dobre jsem vedela, co se delava v kuchynce – trosku to prokladali necim ostrejsim. Kdyz jsme asi v jedenact odchazeli, vsemi jsem tvrdila, ze se na ne jeste behem pristiho tydne prijdu podivat. Manzel kolegyni tvrditl, ze ma maly rozum po tatkovi, a ze se do tech mrazu nepohrne. Tak jsem mu jen rekla, aby se nedivil a aby mu jeste maly do rana neukazal, jaky ma rozum ... Dostali jsme se do postele asi v pul dvanacte. Tesila jsem se, ze se pekne vyspim, ale nebylo mi prano.
V pul ctvrte me vzbudilo jako by mi nekdo striknul do pyzama, lekla jsem se, napadla me voda, ale bylo to opravdu dost malicko (asi polevkova lzice, vic urcite ne), takze jsem ji vyloucila a rekla si, ze to asi byl jen vytok, maximalne snad zatka. Sla jsem se oplachnout a v koupelne mi zacalo trochu tvrdnout bricho, na spani uz to nebylo. Sedla jsem si do kuchyne, a psala jsem manzelovi seznam, co bude potreba nachystat, kdyz budu v porodnici, roztridila jsem mu pradlo na vyprani (napsala jsem mu na kazdou hromadku cedulku jak to ma prat :-)) – co kdyby to nahodou prece jen bylo ono... No a pak jsem si dala sprchu. To byly asi ctyri. Uz v kuchyni jsem po ocku sledovala hodiny, jestli to ma nejakou pravidelnost – vychazelo to asi na pet minut, ale boleste nebyly jeste moc silne, tak jsem manzela nechavala dospat. Pak jsem jen slysela, jak manzel neochotne zaklapava budik ... kdyz se konecne vyhrabal do koupelny tak nasel me ve vane a ja jsem ho privila slovy „do prace dneska asi nepojedes, jestli bude maly predvadet to co doted“, tak na me vyvalil oci, jestli fakt. Tak jsem mu rekla, ze se to treba jeste muze rozehnat, ze si nejsem jista, ze uvidime za hodinu. To uz bylo vcelku jasne, porad stejne pravidelne kontrakce jen bolest silnjsi. Jeste jsem ho poslala lehnout, dokud se to rozjede vic, na nejakou masaz jsem se necitila a navic mi nedelaly zrovna nejlip vypary co na me poustel (no jo, vecirek). Chtela jsem co nejdyl vydrzet doma, tak jsem se na chvili nalozila do vany, ale ta mi moc dobre nedelala, tak jsem si spis brisko a zada sprchovala – to bylo mnohem prijemnejsi. Na chvilku jsem se pokousela prilehnout si k manzelovi, ale presne jsem vedela, ze v leze to nepujde, tak aspon na vsechny ctyri. Poradne jsem nevedela jak mam dychat a kvuli tomu (podle toho, co mi pak rekla asistentka) jsem se prekyslicila a zacala jeste zvracet. To me trochu vyplasilo, jsem pak vzdycky mrtva, tak jsem mela strach, ze me to strasne vycerpa... |
