Je čtvrtek ráno, svítí sluníčko my balíme bágl na tůru a vyrážíme do městečka ŠTRBA. Od tud vede tzv. Ozubnicová železnice, je to taková Tatranská dopravní rarita - vlak o dvou vagonech leze šnečím tempem do konce:-)))) Pro Ivetku bezva zážitek. Zhruba po půlhodinové jízdě vystupujeme na Štrbském Plesu. Příjemnou procházkou obcházíme celé pleso. Je tam nádherně. Voda krásně čistá, vidíme ryby:-) Pokračujeme dál k lanovce, kterou se dostaneme k chatě pod Soliskom. Ta se nachází ve výšce 1840 metrů. Nad chatou se tyčí obrovský skalnatý kopec a po něm se táhne lidský had. Opravdu tolik lidí:-))) A když tam jdou všichni, tak proč ne my že jo? Po Cornettu za 50,-- se vydáváme na cestu. Tohle je moje první tůra, při které jsem použila horské hůlky. Je to naprosto skvělá věc a bez nich už ani ránu:-))) Námaha se rozkládá mezi ruky a nohy, není to jen na nohách a druhý den to jde znát:-)
Při téhle cestě nás dostává optický klam. Od chaty jde vidět vrchol, teda pomyslný vrchol, to zjišťujeme až k tomuto místu dorazíme. Vypadalo to vcelku dobře, kopec, cesta, vrchol jde vidět, to zvládneme. Skutečnost byla jiná. Skotečný vrchol Predného Soliska se tak nějak na třikrát láme, že pořád lezete nahoru a není konec. Hodně lidí to po dosažení pomyslného vrcholu vzdává, ale my se poctivě plížíme dál. Tady si opravdu sáhnete až na dno. Musíte dávat pozor na cestu, jsou tam všude kameny, malé, velké, obrovské, pořád jdete takovýma hustýma serpentinama, lidi za váma, před váma, do protisměru. Ale Predné Solisko jsme zdolali. Připadám si jak na vrcholku světa, sice kopce okolo jsou vyšší, ale ten pocit je úžasný. Vypouštíme Ivetku z krosničky, z kamínků stavíme komíny a sbíráme sílu na obtížný sestup. Toho místa na vrcholu moc není, tak Ivku pořád musím držet a dolů moc nekoukat:-)))) Vrchol je ve výšce 2093 metrů. Právě jsme zdolali 253 výškových metrů. Ono se to nezdá, ale fuška to byla úžasná:-)))) K vrcholu se blíží další turisti, tak se chystáme dolů, aby nebylo přelidněno. Cesta dolů je snad ještě náročnější, než nahoru. Je to makačka na kolena, klouby. Od půlky sestupu už vidíme chatu a vidina dobrého jídla udělá své:-)))) Opět kapustnica, knedlíky, pivko:-) Ivetka se rozhodla na dovolené fungovat maximálně na tři lžičky jídla, jinak energii doplňovat jen sušenkama, zmrzkou a lízátkáma.
Zpět jedeme lanovkou, dorazíme na nádraží, nasedáme na zubatku a míříme zpět do Štrby.
Musím říct, že nohy jsou v pohodě a teď už neděláme žádné přestávky a další den vyrážíme na další tůru. Čeká nás Lomnický štít.
|
