Příchod na svět naší Adrianky

V úterý 10.2.2004 - den termínu porodu -jsme jeli s Markem do porodnice na kontrolu a na monitorování srdíčka miminka, kam už nás poslal můj gynekolog. Tam mě doktor prohlídl a řekl, že je vše připraveno, ale zatím se neotvírám, tak mě „to“ tam uvnitř trošku roztáhl, aby to urychlil (byla to šílená bolest,brr).

Přijeli jsme domů a kolem 18h mně začala odcházet hlenová, už krvavá zátka. Ve středu a ve čtvrtek (11.-12.2.2004) jsem najednou měla šílený hlad a žízeň, tak jsem jedla a pila jako nikdy,teda spíš žrala a chlastala. Bylo to hrozný, naobědvala jsme se a měla jsem pořád hlad jako bych nejedla,tak jsem si dala novou,velkou porci. (Asi si tělo ukládalo energii na „velký den“).

Ve čtvrtek 12.2. jsem si šla kolem 16h lehnout a Marek mě uspával ,když v tom jsem ucítila mokré teplo mezi nohama a zjistila jsem,že mi začala odtékal plodová voda (nedalo se to splést, protože tekla pořád ),tak bylo po spánku a my jsme začali chystat věci do porodnice. Já si ještě umyla vlasy (abych se miminku líbila) a napsala pár SMS. Do porodnice jsme dorazili kolem 18.30h a tam si mě rovnou nechali s tím, že se uvidí jestli se porod rozjede a když ne, tak by ho do 12h po odtoku vody vyvolávali (ve 4h). Dali mě na čekací pokojíček, protože porodní pokojíky v té době měli plný a Marek musel odjet domů, z čehož jsem byla smutná a docela se bála co bude dál. Tak jsem se převlíkla do noční košile,lehla do postele, dívala se na televizi (zrovna dávali Kurvahošigutentag) a čekala co se bude dít. Ve 23h mě začali kontrakce,asi po půl hodině. Ve 24h už to bylo po 4minutách, tak mě asistentka řekla, že mám zavolat manželovi, aby už vyrazil. Já už jsem si šla na porodní pokojíček, kde jsem čekala na Marka, který přijel něco před 1h (pátek 13.2.).To už jsem měla kontrakce každou 3minutu a myslela jsme si, že to nevydržím, hrůza. Byla jsem moc ráda, že je tam Marek už konečně se mnou. Mezitím chodila porodní asistentka a monitorovala srdíčko miminka a kontrovala na kolik jsem otevřená. Bolesti byly nesnesitelné a já si nechala píchnout analgetika. Kontrakce byli už po 1 minutě a během pár minut už nepřestávali a já řvala bolestí, tak jsem poprosila asistentku,aby mě zase něco píchla. Ta mě zkontrolovala a řekla, že už to nejde, protože jsem už otevřená a miminku by to ublížilo a že musíme jít tlačit,bylo asi kolem 2h. Byla jsem nohama zapřená do dvou porodních asistentek a Markovi drtila a kousala ruku (chudáka bolela ještě další 2 týdny). Při tlačení mě Marek držel hlavu a povzbuzoval,což mě moc pomáhalo. Porodní asistentky byly super a taky mě moc pomáhaly.Taky mě moc povzbuzovaly a mě to dodávalo sílu při tlačení a nacházela na to novou a novou sílu. Když už bylo miminko skoro venku, přišla dětská sestra,doktor a další porodní asistentky (docela mě to v té chvíli rozrušilo).Ke konci mě musela asistentka trošku pomoct a zatlačila mě na břicho. Adrianku jsem vytlačila asi na 6 kontrakcí a naše ADRIANEČKA se narodila v pátek 13.2.2004 ve 2.50h a hned mi jí daly na bříško.Byl to nádherný pocit a já byla šťastná. Marek přestřihl pupeční šňůru a já dostala oxytocin od doktora. Marek psal příjmení na Adriančinu nožičku,ale napsal jí tam svoje příjmení a moc se divil, proč všichni chceme, aby dopsal ještě –ová, myslel si, že když je to jeho děťátko,tak tam napíše svoje příjmení a neuvědomil si, že holčičky mají ještě za příjmením koncovku :o) Potom Adriance doktorka odsála plodovou vodu z plic a nosu, zkontrolovala srdíčko,zabalila do zavinovačky a dala nám na pochování. Byla chudinka celá napuchlá,ale tak moc roztomilá a když jsem ji měla na sobě,tak se na mě pořád dívala, bylo to tak úžasný a v té chvíli nejkrásnější pocit.