|
|
|
Staženo z netu ;o) |
|
| Autor: Kačka+Miška+Eli+Anička , 30.10.2007 | |
| Listina základních práv a svobod stanoví v článku 8, že osobní svoboda je zaručena.
Dle tohoto článku platí nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a
způsobem, který stanoví zákon. Pro oblast zdravotnictví stanoví specifické pravidlo
článek 8 odst. 6 Listiny, podle kterého zákon stanoví, ve kterých případech může být
osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu.
Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění
rozhodne do 7 dnů.
Pokud jde o novorozence, tedy osobu nezletilou, právní úkony za něj činí na základě
čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, Občanského zákoníku a Zákona o
rodině zákonný zástupce – rodič. Jménem novorozence tedy matka zásadně může
rozhodnout o odmítnutí zákroku či pokračující hospitalizace. Výjimkou z tohoto
pravidla je situace popsaná v §23 odst. 3) následovně: „Je-li neodkladné provedení
vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte
... a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn
rozhodnout o provedení výkonu.
Jak je zřejmé, zákonodárce pamatoval na situace, kdy by odmítnutí péče rodičem
vedlo k akutnímu ohrožení novorozence, a pro tyto případy za účelem ochrany zdraví
a života novorozence přenesl rozhodovací pravomoc na lékaře. Je však třeba
důsledně vzít na vědomí, že se jedná o výjimku, všechny jejíž náležitosti musí být
splněny, jinak lékař tuto povinnost nenabývá. Aby lékař získal pravomoc rozhodovat
o dítěti namísto rodičů, musí tedy platit současně, že
* vyšetřovací nebo léčebný výkon je nezbytný k záchraně života a zdraví dítěte,
* tento výkon musí být proveden neodkladně, a
* rodiče odpírají souhlas.
V praxi se často stává, že lékaři odmítají propustit do domácího ošetřování dítě, u
kterého objektivně nejsou žádné skutečnosti nasvědčující akutnímu ohrožení zdraví.
Jejich argumentací je, že byť se v daný moment dítě jeví jako zdravé, jeho stav by
mohl být endogenními nebo exogenními faktory poměrně rychle modifikován a
potřeba rychlého zákroku by mohla vzniknout, proto dítě musí zůstat v nemocnici.
Tato argumentace je však právně nesprávná. Pro zásah do svobody musí být v daný
moment objektivně naplněny všechny znaky zákonné výjimky, především tedy
neodkladná potřeba provedení výkonu nezbytného k záchraně života či zdraví.
Pokud dítě v daný moment objektivně nejeví žádné znaky poruchy zdraví, pouhá
hypotetická možnost zhoršení stavu nepostačuje naplnění zákonných podmínek a
tedy k opodstatnění omezení svobody a práva rodičů rozhodovat.
Srovnatelně nelogické by bylo preventivně hospitalizovat zcela zdravého dospělého s tím, že u každého člověka může dojít k náhlé duševní poruše, ve které dotyčný začne ohrožovat sebe nebo své okolí.
|
|
Zobrazeno doposud 481 x.
|
|
