Všechny naše deníky

Tak jsem měla pocit, že jsem už tenhle měsíc sepisovala.. Že by se to neuložilo a já to nezkontrolovala?? Je to možné...

I v tomhle měsíci jsme chodily do divadýlka a rozšiřovaly kulturní rozhledy :-). Byli jsme na rodinném výletě v ZOO a absolvovaly jsme pár návštěv.

Úplně nejzásadnější poprvé ale je, že Andulka má konečně velkou postel a definitivně přenechala postýlku budoucímu sourozenci. V pokojíčku se jí moc líbí a i v té velké posteli spí ráda. Hrozně jí baví lézt po schůdkách nahoru a dolů a každému hlásí, že má novou velkou postel :-)

A taky začala vyžadovat pohádku na spaní :-). Většinou frčí jedna a ta samá minimálně týden i déle. A po pohádce musí následovat nezbytné Spi, děťátko, spi..

Byly jsme také na masopustu v Chabrech - Andulce se moc líbily masky i soutěžení.

V poslední době fakt není dne, aby nás Andulka něčím totálně neodbourala. Tady je pár hlášek:

Oblíbená fráze je - To jsi čekal, co?

*****

Když jsme šli s Adélkou poprvé k doktorce, klasicky jsme nebyli schopní se vykopat včas. Pak jsem se nemohla s kočárem dostat do výtahu, byla jsem totálně vzteklá, tak mi povídá uklidňujícím tónem - Ty jsi nervózní, viď, mami?

*****

Ale to umí použít i pro svou potřebu - něco jsem po ní chtěla a ona hned opáčila: "Mami, posím tě, nech mě chvíli v klidu, jsem nevózní!"

*****

Máchala jsem plínky v koupelně, Andulka tam přišla, začichá a povídá - "Ty sis pdla, mami, že jo?" Já na to - "Neprdla, máchám pokakaný plíny". A Andulka s pousmáním - "Ty seš vtipná!"

*****

Andulka zhodnocovala situaci u nás v rodině - "Já jsem holčička, Adélka je holčička, ty jsi, mami, taky holčička, tak jsme tři dvojčátka! "

****

"Mami, musíme jet do Báníka ukázat dědovi a babičce tu naší novou Adélku!"

****

Petr po ránu zkouší cvičit. Andulka na něj koukala a povídá s ironickým úšklebkem:" Co to děláš, tati?? Zlomíš si pdel!"

Andulka hrozně ráda fotí. Má svůj foťák - pravda, je to vyřazený korpus bez filmu, ale to neva, jí to stačí. Petr jí navíc potěšil tím, že jí ho dal na stativ a Andulka nás pak různě štelovala a "fotila". Ve finále se zeptala Petra držícího Adélku - Chcete taky vyfotit pane a pan(n)o? :-))

Asi působí nějaké ty poporodní hormony, ale pořád ještě žiju :-) A nejen to, dokonce i funguju! Hlavně asi působí to, že by nás měli pustit domů. Žloutenka hodnoty - 0 a 7 - paráda! Jenomže v neděli funguje jen jeden pediatr, tak se nví, kdy dorazí na vizitu.

Konečně jsme se dočkaly. Paní doktorka pochválila přírůstky, prý je Adélka moc čikovná a je na ní hned vidět, že je to holčička :-). Dostala očkování proti TBC, zkontrolován byl pupíček a pak jí ještě sestra píchla do patičky, aby se udělaly další testy. Hlavně doufám, že bude v pořádku na štítnou žlázu, míním jí v tomhle dost kontrolovat, přece jen rodinné dispozice jsou rodinné dispozice..

A už byla Adélka taky propuštěna a svěřena rodičovské péči! Jupíííí! Zavolala jsem Peťovi, že můžou dorazit a začala nás pomalu balit domů.

Petr s Andulkou dorazili cca po 11 hodině a já byla úplně hotová z toho, jakou máme doma slečnu. Měla culíčky, šatičky, na nohách igelitové návleky :-) a přinesla mi kytku. Úplně jsem to ořvala. Hned koukala na Adélku a prý se jí líbí.

Adélka viděla pravděpodobně celou situaci trochu jnak, protože začala všechno totálně bojkotovat a zas jen řvala, řvala, řvala a řvala.. Takže z plánované reportáže "Jdeme domů z porodnice" nebylo vůbec nic.

Na cestu jsme dostali propouštěcí zprávy, očkovací průkaz a na oplátku jsme vrátily naše číslo 124 ze zápěstí.

Počasí bylo dost hnusné, vítra a zima, takže žádná zdržovačka a tradá domů..

Začnu-li těhotenstvím - to s Andulkou bylo nějak víc pohodové, trápilo mě mnohem míň problémů. Byla jsem nějak víc hrdá na bříško, celkově jsem měla ze sebe tenkrát nějaké lepší pocity. Ve finále nevím, jestli bylo horší být zavřená 14 dnů předem v porodnici anebo týden přenášet :-)).

Porody - ač měla Adélka o 40 dkg víc (o kolu nemluvě****) byl porod mnohem víc v pohodě, čas od prasklé vody k narození - 2 a 1/2 hodiny.

Asi tím, jak se to obešlo bez zbytečných farmak, byla i rekonvalescence neuvěřitelně rychlá. Jak už jsem psala, z porodního pokoje jsem došla po svých a vlastně už ten den jsem i na měkkém trochu seděla. A v neděli, při propuštění jsem byla už v pohodě tak nějak celkově. Samozřejmě, že to ještě není zcela ideální, ale zlepšení fakt obrovské.

Ještě mi stále otékají nohy, snad to brzo přejde.

V porodnici jsem nechala 8 kg, možná víc, ale tohle je včetně plné produkce naší mlékárny. :-)

Břicho vypadá jak balón z Matějské pouti po 14 dnech. Prapodivný tvar prapodivné konzistence.

Víc jsem cítila zavinování dělohy, asi 2x to byla fakt síla, ale přešlo to celkem rychle a dalo se to vydržet.

Určitě bych vyzdvihla informovanost v Podolí - vše mi vysvětlili, vše si nechali odsouhlasit - od porodu až po očkování Adélky a můj Porodní plán se mnou putoval i na oddělení šestinedělí.

Jak v Brandýse, tak v Podolí bohužel stále platí nemocniční řád, takže měření teploty v 6 ráno a když jde vizita, tak musí jít všechno stranou, přerušit kojení, vzbudit dítě apod.. A o stravě by se dalo rovněž dlouze polemizovat :-)

Gynekologická vizita byla dnes s mužským prvkem a pan doktor vypadal, že by mě nejradši poslal domů hned. Prý pěkně srůstám (však taky téměř neremcám) a jestli nás pustí dětská, tak prý EX.

To EX mě dost pobavilo, měla jsem pocit, že je to kapánek morbidní a on hned zažertoval, že tedy by bylo lepší NA EX. Na to jsem mohla pouze odpovědět, že to už evidentně obstaral manžel :-).

Dětská byla velmi mile překvapená, že Adélka přibrala. Shledala vše v pořádku, žloutenka hodnoty - čelo 10, krk 12 jsou taky prý OK a ještě definitivně odřízla zbytek pupečníku. Adélka si ale místo pupečníkové šňůry našla náhradu, takže celé dopoledne brečela, pokud tedy nebyla u prsa nebo zas necucala malíček. Prostě se ode mně nechce odpoutat :-).

A z toho neustálého sání se nakonec totálně poblila a já konkuruju Dolly Buster. Ale jinak je šikulka, zaťukám to, prsa mi ještě zatvrdnout nenechala.

Takže pokud Adélka nezežloutne, zítra už tu kuře a kompot jíst nebudu!! Jupíííí!!

Odpoledne přišli naši a přinesli mi tašku s věcmi na odchod. Ani jsem nekoukala jestli tam mám všechno potřebné, snad jo :-)

Adélka se celou návštěvu samozřejmě chovala naprosto vzorně, spinkala a užívala si společenského života. Pláč má zřejmě v zásobě jen pro chvíle s maminkou :-). Aspoň se jí to v bříšku trochu srovnalo a mohla pak dostat další dávku. Pak zas usnula, tak že by???

Volala jsem do Skalice, Andulka pečuje o Petra :-). Preferuje totiž spaní dole, na rozloženém gauči místo aby spala s tátou nahoře v postýlce. A aby prý Peťovi nebylo smutno, našla mu nějakou malou panenku miminko, že si jí má vzít nahoru :-). A prý Adélku naučí lumpárny, skákat na posteli, lézt a jiné. Krmit jí bude mrkvičkou a cibulí. Trošku mi uniká, kde přišla zrovna k téhle kombinaci, ale asi na tom něco bude :-)

Navečer za námi ještě dorazila paparrazzi Hanka. Udělala pár fotek, aby dubňáčci konečně viděli náš nový přírůstek, když není nikdo z rodiny, kdo by dal fotky na net :-). Po odchodu Hanky dorazila dětská sestřička odlepit pupíček a provést kontrolní vážení. Ač před krmením, Adélka vykázala pěkný hmotnostní přírůstek a už nemusím zapisovat množství. Jen pro zajímavost - spolubydlící také měla začít vážit Danielka, jen dostala trochu jiné pokyny - stačilo ho dát na váhu tak jak je i s plínkou a oblečením před a po, jen mu neměla nic sundat nebo nandat navíc.. Úplně to stačilo.. ach jo.. proč jsou někteří příliš aktivní???

Noc byla příšerná. Naše děťátko se pravděpodobně odrodilo a jediná z rodiny je nespavá. Zkoušela jsem jí "ucpat" pusinku malíčkem nebo prsem, ale pak už jí mlíčko teklo i ušima a každou chvíli se navíc poblinkala, že už jsem jí ani neměla do čeho převléct. Bylo mi líto spolubydlící, že se nevyspí, navíc jsem ještě večer komentovala řvoucí miminko z jiného pokoje, že nechápu, že ho někdo nějak neutiší.. Ale je fakt, že to mimino řvalo i přes den velmi vytrvale..

To se mi to vrátilo! Vždycky byl na chviličku klid a pak zas řev. Jediné, co jakž takž zabíralo, bylo nošení tělo na tělo a pohupování se v rytmu tamtamů. Asi jí prostě chybí ta placenta.

Takhle jsem chodila snad hodinu. Od stolku k umyvadlu, od umyvadla k oknu a zas zpátky. Ruce už jsem měla skoro dřevěné a představa, že mi do rána zbývají dvě hodiny...

Andulka tohle měla tenkrát jednu noc v porodnici taky. Třeba je to nějaká poporodní novorozenecká deprese, kdo ví.. Já měla naprostou depresi rodičovskou...

Když už jsem fakt nezvládala, zkusila jsem si zvednout postel a takhle vsedě s občasným pohoupáním, s malíčkem v pusince, jsme nakonec usnuly. Měla jsem z toho totálně mrtvej zadek, jak se nechtěla hýbat, abych jí nevzbudila. Když to pak viděla sestra, že jí mám v posteli, hned to komentovala, že si jí pěkně rozmazlím.. No jo, ale co jsem měla jiného dělat???

Adélku mi vrátily po 6. hodině a docel tvrdě spala. Na to, že od půlnoci nejedla.. Radši nebudu pátrat po příčinách.. Prý jí mám nakojit, ale holčičce se prostě nechtělo.

Byly jí měřit žloutenku - obličej 0, krček 12. Doufám, že nezežloutne, abysme mohly domů co nejdříve.

Včera jsem prošustrovala váhu, tak si dneska musím dát bacha. Jo a asi po milionu let jsem spala na břiše. Nádhera!!!

Váha bez plenky 3.660 g. Prý celkem velký úbytek, tak snad to brzo nažene. Je taky fakt, že nahoře, na porodním sále, je digitální váha a tady pořád ta klasická "zelinářská".

Celé dopoledne naše holčička řvala, protože chtěla cumlat. Ať už prso nebo jí stačil malíček. Vypadá to, že bude fungovat dudlík, je vysloveně savec. Po zkušenostech s Andulkou musím přiznat, že vůbec není špatné děťátko občas zašpuntovat.

Ve 13 hod. nás přišla navštívit Gábinka a budeme mít i pár fotek. Ale Adélka nespolupracovala, chtěla dumlat. takže se na Gabču ani pořádně nepodívala. Celou dobu mi zas ocumlávala malíček, až konečně usnula.

Když Gabruška odešla, nakojila jsem, a protože vypadalo, že Adélka bude konečně spát, zalomila jsem to taky. Pak jsem se rozhodla, že samostatně vykoupu, aby mi do toho nikdo nekecal a jak jsem začala chystat věci, zrovna přivezli večeři. To už se Adinka probudila a k jídlu mi pěkně zpívala.

Koupání jsem zvládla pěkně podle sebe - žádné mydlení na suchu apod., jen pěkně vodou. Uff.. dítě jsem neutopila ani mu nijak neublížila, tak jsem asi fakt svéprávná!

Pak došlo na kojení. Měla jsem pocit, že by jako už mohlo být mlíko - však taky malá sosnička stimulovala jak pro regiment - a ono jo! Hrdě můžu tedy zahlásit vznik Mlékárny Podolí, A.S. (Adélky Skálové). Hlavní odběratelka a akcionářka byla zpočátku docela překvapená změnou sortimentu a několikrát přerušila testování, aby se zamyslela nad aktuální nabídkou - z levého nebo z pravého???

Pro jistotu jsme testly obě a ona spokojeně vytuhla. KONEČNĚ!

Tak teď hlavně aby měla co nejplnější bříško při vážení.

Já jsem dostala další injekci na křečové žíly, opět do břicha. Zaskočila jsem trochu sestřičku, když jsem ten ďobanec komentovala, že je to přímo do špaget. Ona myslela, že říkám do špeků, já jen narážela na dnešní večeři :-). Do břicha se to dává protože, že je tam momentálně nejvíc tuku a pěkně se to rozpouští. Ale vůbec to nebolí, prostě je ten bůček poměrně necitlivej.

Když shrnu zprávy ze Skalice - Andulka řekla na kolo - Hm, dobý. Protože to prostě bylo domluvené, že ho od mrňouska dostane a nic jiného ani nepředpokládala. Pro šťouraly - značka kola je Engine, je růžové a mělo nejen zadní přídavná kolečka, ale i košíček vepředu a vzadu nějakou úschovnou schránku.

Košíček Andulku zaujal, hned ho prý zaplnila důležitými věcmi. :-) Pak kolo odložila, šla do garáže pro nějaký vercajk a že nutně musí opravit brzdy na motorce..

Pro Peťu včera přijel do Skalice kolega z práce, aby ho dovezl za ostatními a jako správná brigáda kapitalistické práce šli splnit závazek vůči Adélce a mocně jí zapili. Peťa byl domluvený s bráchou, že pro něj přijede a hodí ho zpátky do Skalice.

Další pařba byla naplánována do Skalice na dnešek. Jenže brácha toho má na víkend poměrně dost, takže hodil áčko a Peťa tvrdil, že ASI půjde jen na pivo, že se na něm už projevuje únava posledních dní. Jo jo, chudáci chlapi.. Mají s tím rozením TOLIK práce! :-))

Mluvila jsem i s Andulkou, prý že cche mluvit "s Babokou", řekla mi něco děsně vtipného, bohužel má nějak nechápavé rodiče, protože ani já, ani Petr jsme nepochápali, co to vlastně povídá :-).

Ale prý se pořád ptá, kdy za námi už pojedou a že jestli jí tam Petr nechá, tak "bude pakat".

Už se na ní strašně těším!!!

Na noční nastoupila Nacistka, ale tentokrát byla jako med a jestli je vše OK a jak nám jde kojení atd.Když jsem tedy zahlásila založení MP, a.s., tak byla nadšená a rovnou mi udělila pokyny, že je třeba sledovat množství mléka, což znamená před každým kojením svléknout, sundat plín, zvážit Adélku, zabalit, nakojit, rozbalit, zvážit, odečíst, zabalit, zapsat. Čiliž záležitost tak na hodinu, protože to samozřejmě holčičku naprosto rozčílí!A jak sebou vzteky mrská, ručička váhy lítá sem a tam a odečíst nějakou hodnotu je spíš taková hra na nejlepší odhad.

Nicméně po prvním kojení jsem navážila navýšení o 30, za což jsme si vysloužily pochvalu od samotné Nacistky. Zkoušela jsem v tomhle systému v noci pokračovat, ale bylo to fakt o nervy. Paní, co tu se mnou je, tu ještě neměla Danielaka, aby se vyspala po porodu a místo toho jí tu hulákala naše Adélka. Snažila jsem se to minimalizovat, ale bohužel to nešlo až tak úplně. Pak jsem se na celý systém převažování vybodla, abysme se vyspaly aspoň trochu a hodnoty jsem zapisovala od boku, respektive od prsa

Kolem 18:30 hod. jsem zalezla do vany a poprvé, a hlavně konečně, se intervaly zkrátily na nějakých 10 minut. Bylo to spíš nepříjemné než bolestivé, nicméně jsem se opět rozbrečela, tentokrát už nadějí, že se snad i dočkám.

Peťa mi pomohl z vany, nechala jsem ho najíst a pro zvednutí nálady jsem si pustila Chůvu k pohledání. Do toho jsem sledovala hodiny a intervaly se opět zkrátily - už to bylo tak 7 minut. Peťa tedy zaplul taky do sprchy, protože viděl, že tentokrát už fakt pojedeme.

Ještě jsem potřebovala zadat pokyny kanálnicím Jaffi a Ajce, že smějí pustit zprávu o odjezdu až ve 21 hod., pokud se jim do té doby znovu neozvu - to kdyby to náhodou přešlo... Skaly to komentoval jestli jako míním porodit doma nebo už ten počítač konečně vypnu :-)

V autě jsem si vzpomněla, že nemám naprosto zásadní věc - řasenku a tužku na oči! Peťa se tedy musel vrátit, i když se mě ptal, jestli to myslím, doopravdy vážně :-). Ano, myslela jsem to DOOPRAVDY vážně :-). Mezitím jsem si prodýchala další kontrakci. Pak už jsme mohli fakt vyrazit do Podolí. Po cestě jsem opět brečela radostí a úlevou, že už se konečně rozhodne. Zaparkovali jsme, vybatolila jsem se z auta, dokachnila ke dveřím a ve chvíli, kdy Petr sahal na kliku mi rupla voda. No.. rupla.. Cítila jsem, že mi po nohách něco teče, takže načasování prasknutí vody bylo naprosto akorát. To bylo 21:25 hod.

Vyjeli jsem do 4. patra na příjem a sestřička si mě vzala dovnitř. Trochu jsem nepochopila proč mám zas vyprávět anamnézu, když jsme to řešili v poradně, ale budiž. Stejně jsem byla napíchlá na monitor. Kontrakce už tam byly pěkné, odpovídaly těm cca 5 minutám a srdíčko mrňouska zas lítalo celkem hodně.

Pak přišla paní doktorka, že teda mrkne jak jsme na tom. Jak jsem se svlékala, abych odevzdala vzorek plodovky k posouzení, tak už mi bylo jasné, že to není úplně OK. Vyjela ze mě doslova a do písmene bažina. Dr zkonstatovala, že už je plodovka zkažená, že je porod na úplném začátku a jestli nebudu mít nic proti propíchnutí prvního vaku. Po minulých zkušenostech, kdy ho doktorka nemohla propíchnout, jsem rozhodně nebyla proti. Samozřejmě se mě ptaly, proč jsem si vybrala Podolí a proč jsem nejela zas do Brandýsa a ve finále to zakončila tím, že můžu "děkovat" miminku, že mám tu zkalenou plodovku, protože mají stop stav a poslali by mě jinam.. Tak to bych teda asi nerozdejchala..

Pak mě spojovací chodbou odvedla na náš porodní pokoj, což dokonale zmátlo Petra, že jsem nevyšla ze dveří, do kterých jsem původně vlezla :-).

Probrala jsem s PA porodní plán a odsouhlasili jsme přítomnost žákyňky. Ve finále bylo žákyňce 30, doma má 2 děti a jmenuje se Adéla. :-) Byla strašně příjemná, stejně jako všichni ostatní.

Dle dohody mě oholila a zavedla klystýr. Musím se přiznat, že po tolika měsících ukrutného boje v rámci KSA (Klubu Střevních Abnormalit) jsem díky tomu pocítila opravdu VELKOU úlevu :-). Potom jsem mohla do sprchy. Došlo na propíchnutí i druhého vaku a opět byl natolik tuhý, že se to nezadařilo napoprvé.

Vzhledem ke stavu plodovky jsem byla napíchlá na monitor. Kontrakce tak po 3 minutách. Seděla jsem na porodním stole, pěkně podložená polštářem, na hlavě mokrý hadr a chvílema jsem si připadala, že mě Skaly uspává, už jen chybělo Spi, děťátko, spi. Dokonce to máme i vyfocené a když jsme to fotili, děsně jsme se u toho řehtali a akorát přišla doktorka a povídá - Á, tady je ještě veselo... :-) A doporučila mi leh na bok, aby se miminko zas o trochu víc posunulo dolů. Tahle poloha mi teda dost nevyhovovala a po natočení několika dalších metrů monitoru jsem konečně byla odpoutaná a mohla jsem zas do sprchy.

Ideální na prodýchávání kontrakcí bylo opřít se o můj soukromý skalní masiv a hučet mu do hrudi. Mám pocit, že jsem ho i poštípala, ale každopádně jsem mu důkladně zrehabilitovala palec, protože při každé kontrakci jsem ho používala jako joystick. Na druhou stranu - ještěže to byl jen palec, že?? I když... rodinu už máme kompletní...******

Začalo jít do tuhého. Kontrakce sílily, tlak na konečník se zvyšoval a já hulákala, že už to nevydržím :-). PA i žákyňka mě neustále chválily, jak jsem strašně šikovná a jak to zvládám. Chvílema jsem byla teda kapánek out, různě jsem hýkala - prostě trénink z předchozí přírodovědné výchovy Andulky "Jak dělá oslík" se zúročil. Petr se mnou dýchal, pořád mi připomínal, že si nesmím stoupat na špičky, že se mám maximálně uvolnit a "tančil" se mnou ploužáčky, abychom miminko "vyšroubovali" ven. Zlatý trénink z bříškotančení. Jak se hodily všechny ty osmičky!

A najednou šup, rodíme! To bylo kolem půlnoci. Znovu jsem si sedla na porodní křeslo, snažila se nemyslet na zadek a hemoroidy a tlačila jak o život. Kontrakce, jak na potvoru, ale zpomalily a PA mě chtěla povzbudit, ať se mrknu přes břicho, že je vidět půlka hlavičky a pěkně vlasaté. No.. bohužel jsem přes břicho nic neviděla, ale Peťa mi to potvrdil a pak mi ještě popisoval, jak bylo vidět, že se ty lebeční kosti k sobě stáhly pro lepší průchodnost a z vlásků měl mrňousek číro.

Chtěla jsem, aby mi pohlaví našeho mrňouska řekl Peťa. Tak když se konečně miminko narodilo, snažil se novopečený tatínek znalecky zhodnotit co má či nemá naše robátko mezi nožičkama. Ale asi máme stydlivku, protože měla nožky u sebe, tak to chvíli trvalo než jsem se dozvěděla, že tím dlouho očekávaným překvapením je holčička :-).

Dali mi jí na břicho, konečně jsem jí tedy mohla vidět i já. Připadala mi v té chvíli jiná než Andulka. Pupečník dotepal a stejně jako před třemi lety Andulku, poslal přestřižením pupeční šňůry Peťa i Adélku do života. Prý ale měla buď tužší tu šňůru anebo měli tupější nůžky :-).

Já jsem pak ještě porodila placentu - tentokrát to teda bylo cítit víc než s Andulkou, kapánek to tahalo, ale zase mi jí PA ukázala a předvedla, což jsem minule neviděla. Je to pěknej flák masa :-)

Adélku rychle otřeli, zvážili, změřili a už pěkně zabalenou jí dali do náruče Peťovi. Ten se předtím snažil vše zdokumentovat, ale nechtěl holčičku hned trápit bleskem, tak jsou fotky takové lehce umělecké :-). Se zabalením byly trošku problémy, jakmile jí utáhli tu dečku, vystrčila ven ručičku.

Mě mezitím paní doktorka vyšívala pěkné obrázky. Museli mě nastřihnout, protože naše slečna nebyla zrovna z nejmenších a zřejmě jak s sebou táhla to kolo pro Andulku, kousek mě natrhla. Asi jako bonus.. :-) Šití opět nebylo zrovna nejpříjemnější, ale co se dá dělat..

Statistické údaje naší malé modelky jsou následující:

Narozena 15.3.2007 v 0:17 hod., váha 3.990 g, délka 50 cm, obvod hlavičky 37 cm, obvod hrudníčku 35,5cm. Apgar skóre 9-10-10

Musela jsem se smát té váze. To jedno deko asi nechala Adélka pro personál od cesty a taky aby to líp vypadalo. Přece jen ta trojka na začátku vypadá líp.

Zkusily jsme jí na sále přiložit a ještě to s ní budu muset probrat, protože se ukázala jako extrémní levičák. Z pravého prsu odmítla pít, k levému se přisála dobře.

Já jsem měla opět třas jak blázen, klepala jsem se už u šití a pak jsme čekali, jestli to přejde, abych Adélku ze sebe při přiložení nesklepala.

Pak už nám jen přinesli občerstvení a my jsme si mohli konečně v klidu udělat mejdan "na jedničce" pěkně ve třech. Při tom jsme rozesílali smsky na všechny strany a já ještě vytáhla z postele mamku, abych jí dala poslechnout nového člena naší rodiny :-)

Po 2 hodinách jsem odešla do sprchy, Adélku mezitím odvezli už na oddělení P1, kam jsem posléze došla i já v doprovodu žákyňky a Petra. Peťa mi ještě přinesl z auta druhou tašku a pak už musel odjet.

Dostala jsem pokoj číslo 213 - dvoulůžkový, ale v tu chvíli jsem tam byla sama. Tak mi trochu nebyl jasný ten stop stav, ale třeba to je rezerva právě pro akutnější případy jako jsem byla já. Stejně se mi nějak moc nechtělo spát, byla jsem pod vlivem adrenalinu :-)

.

Ráno kolem šesté mi Adéllku sestřička přivezla, že zkusíme kojit, ale že prý blinkala, tak se to možná nezadaří. A nezadařilo. Nalokala se totiž té bažiny, tak asi neměla chuť.

Zato já jsem měla chuť obrovskou, respektive hlad a nemohla jsem se dočkat snídaně, ale do toho ještě přišla vizita, tak jsem musela počkat. Vizita byla velmi rychlá a nepřišlo žádné procesí jako v Brandýse, takže pohoda a já konečně mohla zbodnout ty rohlíky.

Dopoledne mi přivezli na pokoj paní po císaři, ale ta si pak vzala nadstandard, tak jí zas odvezli a zas jsem měla pokoj jen a jen pro nás a zadáčo :-).

Adélka je zatím hodně spavá, takže to není ani nijak horké s přikládáním a do toho na nás nastoupila sestra, které jsem okamžitě dala přezdívku Nacistka. Adélku brutálně vzbudila, že se prostě MUSÍ přiložit a hlavně přisát! Naprosto chápu naší holčičku, že protestovala. Být brutálně vzbuzena, pak aby mi někdo lámal hlavičku směr prso, rval pusinku na bradavku, případně strkal prst do pusinky a zkoušel sací reflex.. taky by se mi to nelíbilo! Do toho jsem jí musela šťouchat pod bradičkou prstem, aby začala sát.

A schválně - jaký byl výsledek?? Křik, nulové přisátí a poznámky typu - No jo, s těmahle velkejma dětma je vždycky problém. To jsem ještě neviděla, že by dítě TAK nechtělo sát. Případně výhružky typu - Adélko, jestli nebudeš sát od mámy, tak natvrdo dostaneš příkrm! A další - Tímhle tempem budeš mít zítra o kilo míň a nepůjdete domů..

Být prvorodička, půjdu dítě vrátit a zopakuju Šemíkův skok do Vltavy, protože jsem prostě neschopná dítě nakojit.

Adélka to cítila evidentně podobně, protože jakmile Nacistka zmizela, vypnula pláč a byl zas klid. Zkusila jsem to proto později znovu a v klidu a samozřejmě úspěšně. Jen pořád po kojení ublinkává, tak snad to jsou dozvuky té bažiny co bejvala plodovou vodou..

Kolem půl druhé přišlo na řadu koupání. Samozřejmě v čase návštěv, jak jinak. Já teda stejně žádnou nečekala, ale tenhle systém je fakt divnej. A opět mydlení na suchu, vytírání uší, nosánku, spousta mýdla a k tomu různé zasvěcené rady. Tak jsem to teď odkejvala a doma si to budeme dělat po svém.

Nacistka byla ale velmi překvapená, že Adélka ve vodě nebrečí, naopak si to užívala. Nechápu, co se diví, vždyť je to Rybička!

Abych ale Nacistku jen nehaněla, když neplní svoje pracovní povinnosti, které jí ukládají tabulky, mění se stejně jako Dr.Jekyll a pan Hyde. Na chodbě poklábosí, že se po porodu špatně chodí, sama si došla pro Adélku, abych se mohla jít vysprchovat a vyvětrat pokoj.. Prostě žena dvou tváří, i když jako profesionálka by tu jednu mohla nechat doma..

Jinak k večeři - o půl páté !!! - jsme dostaly 2 krajíce chleba - krásně čerstvého, nadýmavého - máslo, tvarohový sýr a jako bonus - mandarinku. Poměrně vyvážená strava rodiček - kojiček. Doufám, že se Adélka neosype..

A v podstatě je po zbytek dne klid, respektive až nuda. Aspoň můžu sepisovat memoáry :-))

Večer se Adélka rozhodla, že budeme kojit, kojit, kojit a zase kojit. Ale asi jí zlobilo bříško, tak pořád kňourala, no spíš brečela. Sestřička mi nabídla, že si jí na noc vezme. Jako správná krkavčí matka jsem toho využila a holčičku o půlnoci odevzdala. Konečně jsem i spala.

V noci dorazila další rodička, takže máme konec separé.

A z čeho jsem teda byla hodně na větvi - že jsem schopná i trochu sedět, i když jen na měkkém. Do Brandýsa za mnou jezdila mamka, aby mě vůbec nakrmila, jak jsem byla po porodu pochroumaná..