Všechny naše deníky

Konečně ráno, kdy jsem na Andulčinu otázku: "Už pojedeme do Rampuše??" mohla odpovědět kladně. :-) Předtím jsem to slýchala 6x denně po 3 týdny.. Navíc si Andulka usmyslela, že v Rampuši mají prostě všechny možné atrakce a zvířátka, takže tvrdila, že tam bude i žralok...

Tajně jsem plánvala odjezd v poledne kvůli Andulčině spánku. Praxe byla klasicky jiná, odjeli jsme v 15 hod. Balení byla ohromná legrace. Věcí tak pro 3 rodiny a do toho si Aňa na hromadu k odvozu nachystala i velký kontejner s Legem a když jí to nevyšlo, tak aspoň svůj stoleček a židličku.. Diplomatickým jednáním na nejvyšší úrovni se nám podařilo vyměnit nábytek za batůžek se zvířátky.

Cesta uběhla celkem v pohodě, Andulka oproti všem očekáváním neusnula. Prohlídli jsme si, ne zcela úmyslně, pěkně dokola Hradec Králové a pak se nám ještě povedlo zakufrovat v Rychnově a po 2 a 1/2 hodinách jsme konečně dosáhli cíle poté, co jsme málem přejeli poslední a nejdůležitější odbočku. Nicméně značení na českých silnicích je opravdu pekelné..

Sokolí hnízdo nás nadchlo na první pohled. A výborný dojem umocnil i náš pokoj. Voňavý, čisťounký, světlý a krásně prostorný, vybavený nábytkem z masivu. Máme objednanou polopenzi, ale jídlo si objednáváme z jídelního lístku.

Andulka, ač nevyspalá, bavila celou hospodu. Nejdřív si hrála klasicky na upejpavou slečinku, ale dlouho jí to nevydrželo a už se všech ptala kam jdou a proč a co to mají a kdo to je.. no prostě klasika.. Když jsme se jí ptali, co chce k večeři, hlásila, že knedlíky. Číšník jí ale zaslechl a sdělil jí smutnou zprávu, že knedlíky nejsou. Petr to ale nepostřehl, takže jí vyslal, ať se zeptá a ona odvětila: "Už jsem se ptala! Nemaj!"

Při večeři se dožadovala zvířátek. Tak prý jsou tu krávy, kozy a ovce. Načež si Aňa vymyslela pávi - ty prý najdeme na nedaleké Hlásce a ve finále zaskočila obsluhu dotazem, kde jsou medvědi. Když jí řekli, že tu opravdu nejsou, jen suše zkonstatovala, že vlastně žijou v Americe. Kde to vzala, fakt nevíme :-).

K večeři jsme od paní majitelky dostali na uvítanou výborný burčák a Aňa si vyjednala večerníčkovou zmzrku. Péťa si dal vídeň a já naprosto úchvatnou čokoládu, která byla spíš jako řidší pudink. Aňa stále perlila a kolem půl deváté jsme ukončili hodování a vrátili se na pokoj.

Andulka ještě popřála dobrou noc Rampušákovi a zamávala prolejzačkám, ze kterých jsme jí před večeří nemohli dostat.

Poprvé spala ve velké posteli, cestovní postýlku odmítla. Chvíli kvíkala, jak byla přetažená, ale za chvíli byl klid. Někdy k ránu jsem slyšela, jak se v posteli mele a štrachá a pak už jen ťap, ťap, ťap a už mi něco lezlo pod peřinu :-). Samozřejmě se sluníčkem, to fakt nezapomene .-).

V noci pršelo, tak jsme byli zvědaví na ráno. A ráno bylo bohužel krušné, protože ta malá Rampuše měla v 6 hodin vyspáno.

Momentálně má Andulka období, kdy říká Petrovi "Piky". Vůbec nechápeme, kde k tomu přišla ani co to znamená, nicméně naší holčičku to spolehlivě rozesměje. Včera jsem se jí zas ptala, jak volá na tátu a dočkala jsem se odpovědi: "Péťo, mám to těžký!" :-)

A dneska na mně volala z obýváku: "Maminko, Kájová, kde jsi??"

Včera jsme byly chvíli odpoledne venku, když se počasí konečně umoudřilo. Šly jsme i s Míšou a Emičkou nakoupit, na poštu a tak.. Holky měly motorky. Dranděj na tom neuvěřitelnou rychlostí, ale rozdíl je v tom, že Aňa ví a hlavně dodržuje jakousi bezpečnou vzdálenost, kdy má zastavit, zatímco Ema to smaží hlava nehlava. Bohužel se nezastaví ani na okraji chodníku. Nereaguje na volání, prostě na nic a Míša ani já momentálně nemáme zrovna kondičku na běhání.

Když to udělala podruhé, Míša už byla hodně vytočená a Ema dostala na zadek. Nejsem taky nijaký zastánce tělesných trestů, ale v tomhle případě to smysl určitě má. Je to hodně vážná situace. Andulka to celé sledovala, tak jsem se jí zkusmo zeptala, jestli ví, proč Ema dostala na zadek.A Aňa naprosto s přehledem vysvětlila, že Emička neposlouchala, ujela a ještě vjela na silnici. Byla jsem celkem překvapená, že takhle tu situaci dokázala zhodnotit a moc mě to potěšilo, že si uvědomuje, co je špatně.

Asi nejdůležitější událostí tohoto měsíce byla dovolená s dubňáčky, kde se Andulka naučila spoustu věcí. Konečně se začala sama svlékat a zkouší to i s oblékáním, nejdou jí trička :-). Ochutnala tam konečně věci jako je hrášek, rybíz, borůvky a dokonce jí to i zachutnalo :-). Zjistila tam, že bazén není až tak úplně špatná věc a že teplota vody nemusí být nutně 32 C a výš :-).

Bohužel má za sebou první dávku včelího jedu.

Zažily jsme spolu horor v garážích, když se mi zamklo auto, ale Andulka naprosto přesně pochopila, co se po ní chce a dokázala plnit moje pokyny, takže se vysvobodila.

Od rána do večera slyšíme UKÁÁÁŽ (to se naučila od Viktorky) a začalo i období - proč, kdo, kde, kam a stále dokola.

Taky už si párkrát povzdychla: TO JSEM ALE PITOMÁ a to naprosto stejným tónem jako Andulčina prababička. Už jsem musela babičku upozornit, že to používá příliš často a že to pak Andulka opakuje. Stejně tak TO JSEM ALE BBÁ.. Babička si to samozřejmě vůbec neuvědomuje.. :-(

Další oblíbenou a denně milionkrát opakovanou hláškou je JÁ BYCH CHTĚLA.. a je jedno co, prostě cokoliv... Kolikrát to zopakuje třeba 3x za sebou než si rozmyslí, co by vlastně vůbec chtěla :-).

Překvapila mě, když odříkala absolutně bez nápovědy 2/3 básničky Polámal se mraveneček.

A celkově se Andulčin život skládá ze závodů. Momentálně si všechno startuje: PE STAUTU, PIPAVIT, POZOOR, TEĎ! A to nejen její neustálé poskakování, ale i třeba spánek :-). Ví, že má být v postýlce potichu, tak si to tam špitá pro sebe :-)

Hlavně je v poslední době naprosto neuvěřitelně hodná a šikovná. Doufám, že jí to vydrží co nejdéle :-)

Ráno jsme vstávali brzo. Petr je zvyklý, ale pro nás s Andulkou to bylo teda něco :-). Pak jsem mírně vyšilovala v autě, protože jsme samozřejmě vyrazili později, než jsem chtěla. Nevím, kdo vymyslel, že ženským trvá vypravování dlouho. Já zvládnu připravit k odchodu sebe i Andulínu a pak ještě čekáme, až se konečně vykope i náš drahý živitel :-).

Dorazili jsme přesně na čas, ale byla jsem trochu uhoněná, jak jsme vyklusávali z Karláku na Bojiště. První si mě vzala do parády sestřička, konečně jsem dostala těhotenskou průkazku a dokonce už to není ten komunistický vzor, ale mám novou, moderní verzi :-) K tomu jsem obdržela "nádherné" pouzdro s reklamou na Mamavit, vzorek byl rovněž přiložen. Trochu mě prudilo, že jsem musela pracně vzpomínat na všechno, co se se mnou kdy dělo, ačkoliv by úplně stačilo, kdyby sestra zapátrala v papírech. Už jsem všechno hlásila asi milionkrát. Stejně tak, když mi pak vypsala žádanku do laborky, tak mi opět budou zkoumat krevní skupinu a Rh faktor.. že by se to za ty 3 roky změnilo???

Konečně ale došlo na zlatý hřeb dne - on-line promítání našeho mrňouska. Pan doktor nám všechno ukazoval, ale pořádně nevím, co na to Andulka, zatím to úplně nekomentovala, jen se chodí dívat na břicho a ptá se, kdy už miminko vyndáme. Tak asi něco poznala :-). Každopádně jí vytiskl pan doktor speciální obrázek nového sourozence - jen a jen pro Andulku. My jsme dostali také svojí kopii - za klasických pade :-)

Náš mrňousek se pěkně předváděl, prý je to šikovné dítko, povídal pan doktor :-). Cucal si paleček, dělal na nás dlouhý nos, škrábal se na očíčku a k tomu výborná hra na schovku :-). Nicméně jsem dle UTZ 13+2, jinak 12+6 a má 7,44 cm.

Dostala jsem také balíček pro nastávající maminky. Je tam spousta sběru - klasika, nějaký vzorek od Nivei, jedna plínka a klíčenka. Využitelnost celkem nulová, ale aspoň si má Andulka co prohlížet :-)

Z "kina" jsme se přesunuli do laborky, odevzdat klasicky nějakou tu krev a pak už jsme Peťu poslaly do práce a samy se vydaly domů.

Za cca 3 týdny jdu do Genetu na další krev a na kontrolu opět za měsíc.

Andulka se minulý víkend rozhodla, že se jí ve Skalici líbí, tak si šla vyjednat s babičkou další pobyt :-). Já jsem stejně víkend v podstatě proležela, jen jsme se jeli podívat zas na parní mašinku. Z toho má Andulína vždycky oči navrch hlavy a moc se jí to líbí. Tentokrát jsem ale jeli jen zamávat :-). Docela jsem tedy uvítala, že by mohla ještě chvíli zůstat v péči prarodičů a já bych se zkusila doléčit, navíc jsem měla domluvenou nějakou práci.

V neděli večer jsem zapnula počítač a po chvíli téměř Jiráskovo temno. Odešel mi monitor. Byla jsem z toho dost otrávená, protože jsem si naplánovala spoustu práce, když budu bez asistentky a takhle jsem teda jen poctivě ležela a případně spala nebo koukala na TV. :-)

Za Andulkou jsem dorazila ve středu a ta mi nadšeně hlásila, co všechno s babičkou a dědou podnikali, jak chodili do lesíčka na houby, jak řádila s Týnkou, prostě se měla fajn :-).

Ve čtvrtek bylo konečně i docela hezké počasí, tak jsme vyrazily na exkurzi za dědou do lomu. Tak to byl ohromný zážitek! Aňa řídila obrovský nakladač, troubila a pak se chtěla vecpat i do Tatry a bagru, ale to zas až příště :-). Docela jsem jí obdivovala, že se nebojí, je to fakt obrovský stroj. Týnka tam nechtěla vlízt ani poté, co děda vypnul motor a přestalo to burácet. Od dědy jsme se šly ještě podívat na ovečky, ale byly plaché a utekly. Od té doby se stále Andulka připomíná, kdy zas bude řídit bagr :-).

Každopádně prý byla moc hodná a to jsem ráda. Celkově jsem hooodně ráda, že když je potřeba může ve Skalici být a hlavně, že tam vydrží a nefňuká po mamince.

Trochu mě ten zánět vyčerpal. V jednu chvíli se mi něco vrazilo i do očí, takže jsem vypadala jak reklama na své dívčí jméno. A aby toho nebylo málo, tak poté, co jsem přestala brát ATB, osypala jsem se. Radši jsem si došla na kožní, protože jsem odjížděla za Andulkou do Skalice a nerada bych putovala zpátky do Prahy někam na pohotovost. Naštěstí to nesvědilo, ale vypadalo to děsně. Červené pupence, které se objevily na stehnech a postupně během dne i na zbytku těla. Obličej zůstal naštěstí ušetřen :-).

Na kožním bylo veselo. Přišla jsem samozřejmě bez objednání a sestřička mi to dala patřičně najevo. Volala paní doktorce, jestli mě vůbec vezme a hovor probíhal následujícím způsobem: "Paní doktorko, mám tu akutní pani a eště ke všemu těhotnou (patřičné otočení očí v sloup, ačkoliv to nebyl videofon). No, je prej vosypaná..." Paní doktorka se naštěstí slitovala a přijala mě, ač akutní a těhotnou :-). Usoudila, že se jedná o alergickou reakci na ATB a předepsala mi šumivé Calcium. Naštěstí pupence zmizely asi po 3 dnech. Ale celkově si připadám už lehce na odpis :-)

Dnešní kontrola na urologii ukázala, že zánět je vyléčený, ale hrozí recidiva právě kvůli zvětšujícímu se mrňouskovi. Tak jsem zvědavá, co si ještě užiju. Doufám, že se nám to povede překonat co nejlépe. Ale mají mě hlídat na gynekologii, tak jsem na to zvědavá..

Zítra jdeme celá rodina "do kina", mrknout na mrňouska na UTZ. Snad se konečně dozvím, v kolikátém že to vlastně jsem týdnu a dostanu i průkazku. Teď v tom mám lehce hokej :-)

Ráno jsem byla objednaná na endokrinologii. Byla jsem tam o 10 minut dřív a pak se nedělo nic ani 20 minut po termínu, na který jsem měla přijít. Nedalo mi to a zaťukala jsem. Jaké bylo překvapení, když se tam objevila sestřička, s kterou jsem předtím 2x mluvila, že nejdu na kožní, ale na endokrinologii.. Připadala jsem si trochu jako blázen. Pozvala mě dál, zvážila a přeposlala k paní doktorce. Ta mi pro mrňouska zvýšila dávku Letroxu na 3x 125 a kontrola za dva měsíce.

Z Modřan jsem jela zas zpátky, tentokrát na Bulovku. Naštěstí tam mají ambulanci urologie hodně dobře zvládnutou, takže okamžitě u kartotéky se objeví milá sestřička, vše vysvětlí a odešle k odchytu vzorku moči :-). Není potřeba hlídat, kdo kdy přišel, dělají to přímo oni. Pan doktor mi na základě výsledků z moči ponechal ATB ještě do úterý s kontrolou následující pondělí. Stihla jsem to akorát v limitu, že jsem neplatila parkovné, za ty 2 minuty navíc se mnou pán u výjezdu polaškoval a přimouhřil obě oči :-)). Taky jsem ten čas strávila už ve frontě, tak by to bylo nespravedlivé :-)

"Andulko, foukej si tu polívku, je to horké!" "Není, nemám opálenou pusinku!"

Jak jsem si tu onehdá stěžovala, že mě trápí kvasinky, tak jsem u pana doktora vyfasovala léčiva. Jenomže jsem si přečetla, že to není vhodné pro těhotné v 1. trimestru. Bohužel jsem rovnou odjela do Skalice a pan doktor na dovolenou. Svědění bylo pekelné. Ustávalo jen, když jsem byla ve sprše. Každá návštěva WC byla lehkým očistcem. Nicméně jsem to zkonzultovala s jiným  doktorem, který mi doporučil to nebrat. Co bych pro naše miminko neudělala. Trpěla jsem vesele dál, asi jsem vypadala, jako když mám roupy, protože jsem s sebou neustále šila. Nakonec jsem si koupila nějaké bobule v lékárně, které byly bez předpisu, ale zabraly jen trochu.

Byla jsem odhodlaná dnes zavolat na gyndu, co mám teda dělat. Jenomže ráno jsem se vzbudila s úplně jinou bolestí. Bolel mě celý kříž a bolest vystřelovala do břicha. Ideální stav, kdy člověk neví, na kterou stranu se má vlastně převalit. A opět pálení při močení. Chvílema mi bylo neuvěřitelně zle, že jsem se slzou v oku vzpomínala na svůj úžasný porod.. Do toho zácpa, takže další trápení. A dokonce jsem i zvracela, což se mi za obě těhotenství ještě nestalo.

K doktorovi jsem neměla šanci, prostě bych nedojela. Sotva jsem se odploužila z obýváku na záchod a ze záchoda do ložnice. Naštěstí byla Andulka tak strašně hodná a zlatá, se vším mi pomáhala, vůbec nezlobila a ještě mi foukala na bříško, ať mě to nebolí.. Prdelka šikovná! Přinesla si ke mně do ložnice zvířátka a mohly jsme si hrát na prodávání :-).

Zavolala jsem tedy Petrovi, ať dorazí dřív, že to fakt nemůžu vydržet, že pojedeme na Bulovku. Nejdřív jsme jeli na gynekologickou ambulanci kvůli těm bolestem břicha. Pan doktor zkoušel, jak moc mě bolí ta záda.. No.. moc.. :-). Když mi do nich dal herdu, málem jsem se sesunula. Okamžitě usoudil, že je to akutní zánět ledvin a že mě musí poslat na urologii, jestli tam není nějaký šutřík.. Ha ha ha.. s naším příjmením.. To je hnedle kus Skály sem a kus tam.. Nicméně se chtěl podívat, jestli se mrňouskovi neděje nic špatného, přejel mi břicho ultrazvukem a mrňousek má dnes 5 cm a jsem 11+3. Mám pocit, že můj gynekolog má nějaké divné to kolečko, že je o týden posunutý oproti všem ostatním výpočtům..

Na urologii bylo docela narváno. Andulka naštěstí byla celou dobu hodná, sice trochu pobíhala po chodbě, ale vzhledem k prodlení to byla naprostá brnkačka. 2x jsem se byla vyčůrat do zkumavky a pak jsem konečně přišla na řadu. Už jsem měla i teplotu. Paní doktorka mě vzala na ultrazvuk - tentokrát nekoukala na mrňouska :-). A ohlásila akutní zánět močových cest se zásahem ledvin. Vyfasovala jsem chutné bobule s antibiotiky a kapky, kdyby byla bolest nesnesitelná. Nicméně, jak jsem tak čekali na té urologii, přešly mě všechny bolístky, teda krom těch zad :-). Tak aspoň nějaký dobrý výsledek to mělo. Mám klidový režim, hodně pít, teplo.. bla bla bla.. Naštěstí má mamka dovolenou, takže zítra dorazí, abych mohla ležet a ve středu pofrčí naše juniorka do Skalice. Už se moc těší :-).

Každopádně se mrňousek jeví jako opravdu naprostý naschválníček, i když za tohle až tak nemůže. :-) Překazil mi zas nějaké akce, ale je mi to jedno, hlavně, že je v pořádku. Prý jsme v 1. trimestru prostě víc náchylné a navíc se zvětšuje děloha a "přeskakuje" močový měchýř, čímž pak snadno dojde k těmhle problémům.. ach jo.. Určitě je to i tím, že jsem přestala pít pivo .-))). Jinak jsem na sebe tak strašně opatrná, že opravdu nevím, kde jsem k tomu přišla. Nicméně mi znatelně otrnulo a prostě už nevím, jak na sebe víc upozornit :-))).