|
Všechny naše deníky
Poslední články ze všech deníků 1 až 6 z 6
| 1 rok 3 týdny 6 dnů života dítěte |
| Moje první narozeniny | Už my byl rok |
|
 Moje první narozeniny sem zvládl a náležitě oslavil. Všichni co byly pozváni se dostavily, dárků bylo móóóc a měl sem velkou radost.
Abych řádně završil první rok života navštívil sem pediatra, zubaře a holiče. Byl na první miny dovolené a poprvé na pouti a na kolotoči.
A můžu se s chutí vrhnout do roku druhého.
|
| Více ... |
| Vložil: Bonie+2 dne 18.8.2005 | | Bez komentářů | Přidej komentář |  |
|
|
|
|
|
|
| Už sme doma | Můj první měsíc na světě |
|
Moje cesta domů Pátý den po mém narození ráno pan doktor při vyzitě řekl, že jsme úplně v pořádku a můžeme domů. mamince ještě vytáhli stehy, daly nám správy a očkovací průkaz a mohly sme se začít oblíkat a balit.
Maminka mi poprvé oblíkla bodíčko, dupačky a čepičku. zabalila mě do zavinovačky a čekali sme na tatínka, který jako obvikle přišel pozdě což mě tak strašně rosčílilo, že sem křičel jak na lesy. Položily mě do autosedačky a mymča mě vyšprtla s taťkem na chodbu, kde si mě díky mému řevu všiml pán s české televize. A díky tomu se ze mě ještě ten den stala hvězda v moravském deníku.
Když už se nám konečně povedlo, se rozloučit a vlézd do výtahu museli sme se ještě stavit za těmi sestřičkami co se o nás starali na porodním sále dali sme jim kokyna fotku, aby na nás nezapoměli.
A hurá na parkoviště nasedli sme do auta táta mě přivázal a mohli sme vyjet. Naše první zastávka byla v lékárně, táta nakoupil všechny potřebné ingredience na péči o miminko líh, fialovej blivajz, kterej byl na všem a ty hodný kapečky co se po nich prdí. Naše další zastávka byla v Horákově jen sme jukli na babičku a dědu. Tak máma říkala tomu pánovi s tou paní a ten chlap mě padl hned do oka, to bude můj kámoš. Ještě nakoupit do obchodu a je to. Otevřeme dveře a to co nás čeká za nimi je domov. Domove sladký domove už mě tu máš. |
| Více ... |
| Vložil: Bonie+2 dne 9.7.2005 | | Bez komentářů | Přidej komentář |  |
|
|
| Tak ode dneška to rostočíme drahoušku | Můj první měsíc na světě |
|
Jak sme doma válčilyKonečně sem se trošku roskoukal. Po příchodu domů sem si pěkně zdřímnul a pak sem dostal takovou dobrou praktickou věc říká se jí kočárek. Maminka, byla šťastná a říkala tatínkovi, že ho dobře koupil a rosplívala se jak je krásný. No mě je osobně jedno jak vypadá, ale to blaho, když ležíte a někdo vás houpe.
Pak si zas nic nepamatuju asi sem si zase zdřímnul, ale pak nastalo něco co sem si hned zamiloval máma napustila vaničku nachystala všechny ty serepetičky včetně ručníku atatínek mě poprvé položeil do vaničky. To byla nádhera, teplá vodička byla moc příjemná a já si krásně lebedil. Ale najednou mě vytáhli začali balit do ručníku mazat natírat vytírat a nevím co ještě. Hrůza, tato fáze včerní očisty se mi vůbec nelíbý. Ještě, že ta maminka měla pro mě už ohřátý to prso. Jinak bych zaručeně začal řvát.
Po očistě sme se na rodinné radě schodli, že únava je už nesnesitelná a šli spát. Vnoci sem se dvakrát zbudil. ale mamince bylo špatně tak mě tatínek zvedl a přikládal k jejímu prsu, abych se mohl napít a ona se nemusela namáhat. A pak mě vždycky zase uložil ke spánku. |
| Více ... |
| Vložil: Bonie+2 dne 9.7.2005 | | Bez komentářů | Přidej komentář |  |
|
|
| Musím to všechno teprve pochopit | Můj první měsíc na světě |
|
Jak to bylo dál?No začal sem oběvovat svět kolem sebe byla tu sposta lidí, věcí a zajímavostí na pozorování a navíc sem den ode dne lííp viděl a ty věci byly ostřejší a ostřejší. Až jednoho dne sem je najednou uviděl! Tak takto vipadají ti co je pořád slyším a ti co jim patří ty hlasy co tady pořád slzším. Hurá!!!! To je máma s tátou.
No mezitím než sem se dostal k tomu to poznatku se stala sposta věcí, například první seznámení s mojí paní doktorkou. Ukázal sem se jí v řádném světle a předvedl sem, že i stolici mám v pořádku. Byla strašně hodná a dovolila mě moji první procházku.
První prcházka by mohla mít svoji vlastní kapitolu, ale nebudem to protahovat. prostě mě máma oblíkla, naložila do té super nové káry a vyrazily sme na každým kroku na mě někdo nakukoval a vyptával se jak se mám, jak se jmenuji a někteří inteligenti se dokonce vyptávali co jsem, copak není dostatečně vidět, že sem kluk jak buk. Došli sme až k babičce a dědečkovi tam mě nakrmily přebalily a jeli sme domů.
|
| Více ... |
| Vložil: Bonie+2 dne 9.7.2005 | | Bez komentářů | Přidej komentář |  |
|
|
Poslední články ze všech deníků 1 až 6 z 6 |
|