Deník ŘÍKANKY - BÁSNIČKY

Sněží, sněží,

mráz kolem běží,
zima je kočičce,

hřbet se jí ježí

Fouká, fouká,
bílá je louka,
zima je pejskovi

 ke kamnům kouká

padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních,
pojedeme z kopce dolů,
narazíme na stodolu.

padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních,
vezmeme si rukavice,
teplé boty a čepice.

Padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních.

Na saních to pěkně jede,

tohle každý nedovede.

Padá sníh, .........

Sova houká po lese:
bojte se mě, bojte se.
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.

Spi má malá, zavři očka,
sen se vplíží jako kočka,
předoucí a heboučká,
lehne si ti pod víčka

Spi má malá holčičko,
stačí už jen maličko,
co bych dlouho povídala -
hezký sen jsem objednala

Budem zase na Šumavě
honit žáby někde v trávě,
loďky pouštět po potoce...

a dál už to nepovím,
nějak mi tu došel rým,
nech si o tom radši zdát,
zavři oči, honem spat

Do tance dal se v lese stín
v závoji s vůní kopretin
po vánku sklouzl, vzlétl s ním
kdo to byl, to ti nepovím

Možná to byla malá víla
střevíčky právě protančila
anebo skřítek uličníček
oříšky sbíral do kapsiček

Na louce válel sudy stín
spletený s vůní kopretin
přikouzlil léto na chvílí
s třepotem křídel motýlích

Lehni si hezky, jdi už spát
možná si s tebou přijde hrát
až tiše šeptneš: já už spím
ucítíš vůni kopretin

Potkali jsme tlupu
vypasených supů
na hřbitově že už padla
supěli si do divadla
tam se páni mrchožrouti
nad tragikou světa rmoutí

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,

dám ti krejcar na tvarůžky
a krejcárek na tabáček,
bude z tebe hajdaláček!

Leze, leze šneček,

veze si domeček.

Copak se to asi stalo,

co ho tolik polekalo?

Šiška spadla.

Leze šneček podle meze,

svůj domek si s sebou veze.

Jestli někdo na něj sáhne,

do domečku hned se vtáhne.

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku - na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít, každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit, chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

Kdyby došlo k utkání
v hlasitosti ťukání
pak bychom my tukani
zvítězili nad datli

Jenže není utkání
takže žádné ťukání
to bychom se tukani
dokonale pomátli

Myši krysy potkani
pod zemí se prohání
Občas zajdou malé čety
někam jinam na výlety

Člověk když má někdy kliku
spatří tuhle turistiku
způsobí však značný povyk
- na turisty dávno odvyk'

U

Uletěla z úlu včelka

hledají ji od pondělka.

Určitě se domů vrátí

málokdy se včelka ztratí.

V

Vlci sedí v rokli

po dešti jsou zmoklí.

Větříček jim chlupy suší

teď to vlkům zase sluší.

Byl jednou jeden kostelíček

 (prstem kolem obličeje),
v tom kostelíčku oltáříček (pohladit po čele),
dvě svíčičky (jemně se dotknout víček),
dva polštáříčky (pohladit tváře),
klekátko (ohnutým ukazováčkem pohladit pod nosem)
a zvoneček - cililing (nos).

Hladový matlafousek

První vaří, (začínáme mačkat od palce)
druhý smaží, (pokračujeme přes ukazováček postupně až k malíčku)
třetí peče,
čtvrtý krájí,
pátý na peci se válí, (malíček pravé ruky leží na levé dlani)
volá na kamarády: (malíček se hýbe)
„Bříško kručí hlady,
přineste mi kousek,
já jsem malý mrňousek,
hladový matlafousek.“

Naše kočka strakatá

Naše kočka strakatá (pohladíme palec)
měla čtyři koťata.
Jedno mourek, (ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí žluté roztomilé (prsteníček)
a to čtvrté strakaté, po mamince okaté.
(Hladíme malíček s patřičným roztomilým mňoukáním.)

Šel pan doktor k nemocnému,

zaklepal,
do jednoho okýnka se podíval,
do druhýho,
opucoval boty
a šup tam.

šel pan doktor k nemocnému,

zaťukal,zazvonil,utřel si boty a už tam byl...A dělá se k tomu:prsty obcházíš obličej dítka při šel pan doktor,pak prsty zaťukají na čelíčko jako na dveře,zazvoní na nosánek,utře si boty-prstem pod nosánkem a už tam byl-prst do pusinky...Měla vždy úspěch.

Šel pan doktor na kopeček

 (jdeš prstama dítěti po ruce až na hlavu)
zaklepal (zaklepeš na čelo)
zazvonil ( zazvoníš na nos)
utřel boty (zašimráš pod nosem)
už tam byl (a strčíš dítěti něco do pusy, samozdřejmě nejlépe kokino)

Sel pan po schodech

(ukazovacek a prostrednicek jdou od bradicky az
k celicku)
Zaklepal (zaklepeme na celicko)
Zazvonil (crrr na nosanek)
Otevrel ( jemne otevreme miminku pusinku)
A uz tam byl! ( a naznacime ukazovackem, jak pan vejde do pusinky)

Takhle jedou dámy,

takhle jedou pání,
takhle jedou sedláci,
takhle jedou vojáci
a takhle jedeme my.
Drncání se musí zvětšovat podle toho, kdo jede - dámy nejmíň a nejvíc "my". Jednak to odpovídá textu a jednak se dětem líbí, jak se to zintenzivňuje.